11 C 92/2024-66 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím sítě internet smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému dne 25. 1. 2023 poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 40 000 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě občanského průkazu, výpisu z bankovního účtu za poslední tři měsíce, dokladu o příjmech a dále výpisem z insolvenčního rejstříku, z centrální evidence exekucí, výpisem z registru SOLUS a REPI. Průměrný příjem žalovaného činil 23 579 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 1 750 Kč, finanční zůstatek žalovaného činil 15 899 Kč.2. Soud věc projednal bez přítomnosti žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala o odročení jednání. Žalovaný se bez omluvy nedostavil.3. Žalobkyně předložila předsmluvní informace, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 1. 2023, potvrzení o vyplacení úvěru, občanský průkaz žalovaného, výpisy z účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, . č. , č. účtu, . Smlouva o úvěru je formulářem, který neobsahuje písemný ani elektronický podpis žalovaného. Z textu přílohy nazvané posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaný byl ženatý, zaměstnaný s průměrným příjmem 23 579 Kč měsíčně, výdaje na bydlení činily 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 1 750 Kč (, právnická osoba, ). Z textu smlouvy vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 40 000 Kč, který bude úročen úrokem ve výši 23,85 % ročně, který měl být splácen v 72 měsíčních splátkách po 1 049 Kč. Částka ve výši 32 000 Kč měla být poskytnuta na shora uvedený účet žalovaného a částka 8 000 Kč měla být započtena na náklady žalobkyně. Dle výpisů z účtu žalovaného byl za období od 1. 10. 2022 do 31. 12. 2022 v záporném zůstatku, když hospodařil za pomoci kontokorentu. V říjnu 2022 činil zůstatek – 557,81 Kč, v listopadu 2022 – 585,22 Kč, v prosinci 2022 – 1 363,55 Kč. Z výpisu za říjen 2022 vyplývá, že žalovanému byl poskytnut invalidní důchod ve výši 7 971 Kč, v listopadu 2022 žalovaný čerpal spotřebitelský úvěr od , právnická osoba, ve výši 35 000 Kč. Dle výstupu z insolvenčního rejstříku před poskytnutím úvěru skončilo pravomocně insolvenční řízení žalovaného. Dle výsledku lustrace v registru SOLUS a REPI byl žalovaný bez negativního záznamu. Dle potvrzení , právnická osoba, . žalovaný zaslal ze svého účtu 1 Kč na účet žalobkyně dne 25. 1. 2023 a dne 27. 1. 2023 žalobkyně zaslala žalovanému na jeho účet 32 000 Kč. Dopisem ze dne 5. 3. 2023 byl žalovaný žalobkyní upomínán o zaplacení dlužných splátek. Dopisem ze dne 18. 8. 2023 žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky do 22.9.2023, zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání. Výzva byla podána dle podacího lístku dne 18. 8. 2023 k poštovní přepravě.4. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, tj. že žalovaný odsouhlasil znění smlouvy o úvěru. V řízení bylo prokázáno pouze poskytnutí částky 32 000 Kč na účet žalovaného. Žalovaný, který se také k jednání nedostavil, netvrdil jiný důvod poskytnutí této částky. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Při aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení pak důkazní břemeno ohledně titulu pro převzetí sporné částky tíží žalovaného. Bylo-li tedy doloženo provedení platby na jeho účet, aniž byl prokázán právní důvod, o nějž by se tato platba mohla opírat, je možné přiznání požadované částky žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalovanému byla výzva k plnění zaslaná dne 18. 8. 2023, doručena v souladu s fikcí dle občanského zákoníku a žalovaný měl plnit do 22. 9. 2023. Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši žalobu zamítl. I v případě prokázání uzavření smlouvy o úvěru je zřejmé, že žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, který hospodařil za pomoci úvěrů (kontokorentní úvěr, do záporného zůstatku). Nebyl prokázán tvrzený příjem žalovaného. Nelze též přehlédnout, že před poskytnutím úvěru skončilo jeho insolvenční řízení. Úvěrová smlouva by v takovém případě byla neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Žalobkyně by měla v takovém případě též jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě čerpané částky ve výši 32 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení.5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když v řízení byla převážně úspěšná žalobkyně. V řízení měla žalobkyně úspěch pouze v rozsahu 80 %, žalovaný měl úspěch v rozsahu 20 %. Žalobkyni tak soud přiznal náklady řízení ve výši 1 831 Kč, tj. 60 % (80 % – 20 %) z celkových nákladů řízení ve výši 3 052 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 600 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba), dva režijní paušály po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 252 Kč. Předžalobní upomínku soud posoudil jako hmotněprávní výzvu k plnění. Soud přiznal náhradu nákladů řízení, i když žalobkyně nezaslala žalovanému po hmotněprávní výzvě ještě další předžalobní upomínku. Jak vyplývá např. z usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 506/2015 ze dne 30. 3. 2015, není-li dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit (respektive jinak zajistit, aby věřitel dosáhl účelu, pro který podal žalobu o zaplacení), není dán důvod sankcionovat „pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy. Je zřejmé, že žalovaný svůj dluh ani po doručení žaloby ve lhůtě sedmi dnů nesplnil.6. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal žádné skutečnosti odůvodňují jinou lhůtu k plnění.