14 C 103/2024-21 — Okresní soud v Lounech

Žalobkyně se svou žalobou ze dne 22. 4. 2024 domáhala, aby soud uložil žalovanému vyklidit výše uvedené nemovitosti. Svou žalobu zdůvodnila tím, že manželství žalobkyně a žalovaného bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , kdy i nabylo právní moci. Předmětné nemovitosti nabyla žalobkyně do svého výlučného vlastnictví již před uzavřením manželství s žalovanou. Žalovaný však užívá předmětné nemovitosti doposud. Žalovaný však předmětné nemovitosti nevyklidil, a to ani poté, kdy k tomu byl vyzván dopisem ze dne 11. 3. 2024 právní zástupkyně žalobkyně.Okresní soud Lounech ve věci nařídil jednání na den 9. 7. 2024, kdy žalovaný uvedl, že v předmětném domě žil po dobu , Anonymizováno, let a podílel se na jeho výstavbě, a vzhledem k tomu, že v domě žijí jeho , Anonymizováno, děti, znesnadní mu odstěhování kontakt s nimi.Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy, když z rozsudku Okresního soudu v Lounech č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , které nabylo právní moci také dne , datum, má soud za prokázané, že manželství účastníků řízení bylo rozvedeno. Z výpisu z katastru nemovitostí pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , LV , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně je jediným vlastníkem nemovitostí specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku.Podle ustanovení § 769 občanského zákoníku zaniklo-li manželství rozvodem a manželé neměli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, popřípadě společné právo, a manželé, popřípadě rozvedení manželé se nedohodnou o dalším bydlení manžela, který má v domě nebo v bytě pouze právo bydlet, popřípadě jiné právo, které je slabší než právo druhého manžela, rozhodne soud na návrh manžela, který má k domu nebo bytu právo vlastnické nebo jiné věcné právo, popřípadě výhradní právo nájemní nebo jiné závazkové právo, o povinnosti i druhého manžela se vystěhovat.V souladu s příslušným dokazováním má soud za prokázané, že žalovanému ode dne uzavření manželství s žalobkyní svědčilo pouze právo bydlení ke shora uvedeným nemovitostem a v souladu s ustanovením § 769 občanského zákoníku je tak povinen se vystěhovat za situace, kdy ho k tomu žalobkyně vyzvala po pravomocném rozvodu manželství. Soudu proto nezbylo než rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 441,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ( 3 úkony právní služby po 1 500 Kč a jeden úkon po 750 Kč), tří režijních paušálů po 300 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokátky dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.