17 C 361/2024-62 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se obrátila dne 9. 7. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše 20 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč. Totožnost žalované byla ověřena ověřovacím poplatkem ve výši 1 Kč z bankovního účtu žalované. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 20 000 Kč, nedodržela však řádně podmínky pro splácení. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 5. 7. 2024. Žalovanou částku 20 000 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 20 000 Kč, náhrada nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 1 000 Kč, příslušenství se skládá z úroku z prodlení od 6. 7. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.3. Žalovaná v řízení na základě výzvy soudu svým postojem dala najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaná uzavřela s žalobkyní po posouzení její úvěruschopnosti dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu se sjednaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek v paušální výši 500 Kč za každou jednotlivou upomínku. Žalobkyně ověřila totožnost žalované prostřednictvím ověřovacího poplatku z bankovního účtu žalované ve výši 1 Kč a též prostřednictvím předložených kopií osobních dokladů/viz smlouvu o úvěru, předsmluvní informace, potvrzení o provedení ověřovací transakce, kopie občanského průkazu a průkazu pojištěnce/. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované, kdy vycházela z čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 27 569 Kč (ověřený na základě výpisů z bankovního účtu žalovaného) a pravidelných výdajů ve výši 6 000 Kč sestávajících se z nákladů na bydlení ve výši 3 000 Kč a pravidelných finančních závazků ve výši 3 000 Kč. Při prověřování majetkové situace žalované měla žalobkyně k dispozici kromě výpisů z bankovního účtu žalované též výplatní pásky, dále provedla lustraci žalované v registru Solus, registru neplatných dokladů a registru Cribis - vše bez negativního záznamu /viz výpisy z bankovního účtu žalované, výplatní pásky, doklady o lustraci žalované v registru Solus, registru neplatných dokladů, registru Cribis/. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 20 000 Kč, se splácením splátek se však dostávala do prodlení /viz doklad o výplatě úvěru, potvrzení banky o výplatě úvěru a majiteli účtu/, a proto žalobkyně opakovaně upomínala žalovanou k úhradě dluhu /viz upomínka č. 1, upomínka č. 2/. Jelikož žalovaná ani přes výzvy své povinnosti dále neplnila, žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru v předžalobní výzvě ze dne 21. 6. 2024, a zůstatek úvěru se stal ke dni 5. 7. 2024 splatným /viz oznámení o zesplatnění – předžalobní výzva včetně podacího lístku/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl.9. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla po řádném zkoumání úvěruschopnosti platně uzavřena smlouva o (spotřebitelském) úvěru. Soud uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalované zkoumala a vyhodnotila řádně, když provedla lustraci žalované v dostupných registrech a na základě zjištěných informací také od žalované vyhodnotila žalovanou jako schopnou úvěr splácet. Ani soudu z úřední činnosti není známo, že by žalovaná byla v době sjednání smlouvy v dluhové pasti či měla na svůj majetek nařízeny exekuce, když navíc žalovaná v roce 2021 úspěšně prošla procesem oddlužení (viz veřejně dostupné informace v insolvenčním rejstříku). Soud tedy vyhodnotil smlouvu o úvěru jakožto celek za platnou. Na základě smlouvy o úvěru tak žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalované jako úvěrované úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky se smluveným úrokem vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 20 000 Kč, nehradila však příslušné splátky řádně a včas, neboť se dostala se splácením jednotlivých splátek do prodlení. Žalobkyně následně celý úvěr zesplatnila. Soud proto přiznal žalobkyni částku 20 000 Kč odpovídající dlužné jistině úvěru. Soud vyhověl žalobě i co se týče náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, představující částku 500 Kč za každou ze dvou odeslaných upomínek, neboť se jedná o smluvně sjednané nároky, se kterými byla žalovaná seznámena ve smlouvě o úvěru.10. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.11. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 040 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 840 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Ohledně aplikace ust. § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.