9 C 220/2023-77 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 150 000 Kč. Svůj návrh odůvodnil tím, že s žalovanou dříve žil v partnerském vztahu a po dobu zhruba tří měsíců rovněž sdíleli společnou domácnost (leden až březen 2023). Žalovaná si již dříve zapůjčila částku 100 000 Kč od matky žalobce paní , jméno FO, , kterou jí však ani po opakovaných urgencích nevrátila ani z části. Na tuto pohledávku již byl zdejším soudem vydán pravomocný a vykonatelný platební rozkaz. Na naléhání žalované jí žalobce dne 5. 8. 2022 poskytl bezúročnou zápůjčku ve výši 150 000 Kč, přičemž tato smlouva byla uzavřena ústní formou a žalovaná se zavázala, že tuto částku žalobci vrátí v co nejkratší době, nejpozději do jednoho měsíce. Peníze údajně potřebovala pro svého nevlastního bratra žijícího v Německu, kde měl být větší obnos peněz deponován a její bratr měl údajně peníze od žalobce potřebovat na jejich vysouzení. Po obdržení peněz z Německa by pak vše ihned vrátila. Jednalo se zjevně o smyšlenou historku sloužící k vylákání peněz od žalobce a od ostatních lidí, jako od jeho matky, od , tituly před jménem, , jméno FO, a dalších. Žalobce měl několikrát telefonicky hovořit s údajným nevlastním bratrem žalovaná, který sliboval, že žalobci peníze vrátí. Žalobce se následně dozvěděl i o dalších případech, kdy si měla žalovaná půjčovat peníze od bývalých kolegů v zaměstnání v nemocnici , adresa, a údajně mělo z její strany docházet i k odcizení peněz pacientů. Peníze žalované byly poskytnuty ze smlouvy o spotřebitelské úvěru, kterou žalobce uzavřel dne , datum, na částku 150 000 Kč u , právnická osoba, . Úvěr pak byl téhož dne žalobci vyplacen v hotovosti a ihned předán žalované. Žalobce nedlouho poté celý úvěr splatil, neboť mu končilo stavební spoření. Žalobce žalovanou naposledy upomínal písemně dne 6. 8. 2023, kdy ji odeslal předžalobní výzvu.2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila pouze v rámci podaného odporu proti platebnímu rozkazu, který soudu doručila dne 19. 12. 2023 tak, že s žalobou nesouhlasí, neboť se stále má nacházet v partnerském vztahu s žalobcem a celou záležitost by chtěla vyřešit vzájemnou dohodou, nicméně této dohodě má bránit žalobcova matka, která má mít na žalobce údajně zásadní vliv. Dále uvedla, že žalobcem poskytnuté peníze měly sloužit k nákupu vybavení do společné domácnosti a k rekonstrukci bytu. Žalovaná rovněž uvedla, že žalobci z vlastních prostředků zaplatila opravu automobilu v částce 25 000 Kč. Žalobce, pod negativním vlivem své matky, nechtěl na společnou domácnost jakkoli přispívat, a proto předmětné peníze vnímala jako kompenzaci za výdaje, které jí vznikly v souvislosti se zařizováním a rekonstrukcí společného bydlení.3. Žalovaná se pak již dále k věci nevyjádřila, neposkytla žádné důkazy (kromě nájemní smlouvy a předávacího protokolu ze dne , datum, ) a k nařízeným jednáním se nedostavila. Žalobce s tvrzeními žalované zásadně nesouhlasil s tím, že peníze žalovaná požadovala pro svého nevlastního bratra a společné bydliště s žalovanou (i partnerský vztah) ukončil svým odstěhováním ze společného nájmu dne 1. 4. 2023 po zjištění, že si žalovaná soustavně půjčuje od různých lidí peníze, které nevrací a ocitla se v insolvenci s dluhem cca 3 mil. Připustil však, že mu žalovaná prostřednictvím svého syna uhradila opravu jeho automobilu, jakožto kompenzaci s prodlením vrácení zapůjčené částky.4. Soud ve věci provedl všechny předložené či navržené důkazy, ze kterých učinil příslušná skutková zjištění.5. Soud má za prokázáno, že žalobce si u ČSOB dne , datum, podal žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 150 000 Kč a ještě téhož dne byla uzavřena příslušná úvěrová smlouva podle § 2395 a násl o.z. a podle z.č. 257/2016 Sb. (žádost o poskytnutí úvěru, úvěrová smlouva). V den poskytnutí úvěru žalobce celou úvěrovou částku vybral a předal v hotovosti žalované, která s ním byla přítomna v bance, jako zápůjčku podle § 2390 o.z., která byla sjednána ústní formou. Uvedené skutečnosti má soud za prokázány ze skutkových tvrzení žalobce a ze svědeckých výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , přičemž svědkové , jméno FO, a , jméno FO, dále vypověděli, že informaci o poskytnutí zápůjčky získali od žalobce, ale rovněž i od žalované, a to buď osobně, nebo telefonicky. Lhůta splatnosti byla dohodnuta do jednoho měsíce od poskytnutí, což žalovaná nesplnila ani z části a žalobci nic nevrátila. Rovněž všichni svědci se shodli na tom, že žalovaná od nich požadovala rovněž poskytnutí zápůjček, přičemž pouze svědkyně , jméno FO, žalované nevyhověla, ale svědek , jméno FO, ji poskytl zápůjčku ve výši 50 000 Kč (ze kterých splatila pouze 10 000 Kč a chtěla půjčit dalších 90 000 Kč, které ji neposkytl) a svědkyně Žáková ji poskytla zápůjčku ve výši 100 000 Kč, a to písemnou formou, kterou jí však žalovaná ani z části nevrátila. Pohledávky obou svědků byly následně zažalovány a byly soudem pravomocně přiznány. , tituly před jménem, , jméno FO, rovněž vypověděl, že se po poskytnutí zápůjčky dozvěděl o tom, že žalovaná je v úpadku a má povoleno oddlužení, přičemž i nadále na sebe bere finanční závazky, které neplní, a proto tyto skutečnosti sdělil insolvenčnímu soudu, který insolvenční řízení zrušil. Toto tvrzení bylo potvrzeno nahlédnutím do listin insolvenčního řízení pod sp.zn. KSUL 85 , insolvenční spisová značka, . V rámci insolvenčního řízení pak žalovaná reagovala na toto oznámení od , tituly před jménem, , jméno FO, tak, že vše bude vyrovnáno a vše za ni zaplatí její bratr, jak to tvrdila v době, kdy žádala o poskytování zápůjček. Tomuto však insolvenční soud neuvěřil a oddlužení zrušil. Z vlastní činnosti soudu pak bylo zjištěno, že žalovaná byla zdejším soudem pravomocně uznána vinou z trestného činu úvěrového podvodu a odsouzena odnětím svobody na 3 léta (rozsudek č.j. 15 T 296/2023-145 ze dne 15. 1. 2024 – následně potvrzen Krajským soudem v Ústí nad Labem). Svědkyně , jméno FO, pak vypověděla, že má informace o tom, že v bývalém zaměstnání žalované (nemocnice , adresa, ) měla žalovaná okrádat pacienty, kolegy a od některých si rovněž půjčovat peníze. Na základě všech uvedených skutečností a skutkových zjištění učiněných z provedených důkazů má tedy soud za prokázáno, že žalobce s žalovanou uzavřeli dne 5. 8. 2022 ústní smlouvu o zápůjčce na částku 150 000 Kč, tyto peníze jí žalobce téhož dne předal v hotovosti a žalovaná se zavázala zápůjčku žalobci do jednoho měsíce vrátit. Žalovaná však v té době měla povoleno oddlužení, které jí bylo zrušeno z důvodu jejího pokračování ve značném zadlužování. Rovněž si pak opatřovala finanční prostředky trestnou činností. Je tedy zřejmé, že se žalovaná opakovaně ve značné míře zadlužuje, přičemž tyto dluhy dalece převyšují její finanční možnosti, čehož si musela být vědoma, přičemž není přesně známo, co následně s vypůjčenými penězi dělá. Lze však konstatovat, že již zřejmě v době uzavření smlouvy o zápůjčce neměla v úmyslu ji žalobci vrátit. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil žalobci zaplatit zapůjčenou částku 150 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.6. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak důsledkem aplikace § 142 odst. 1 o.s.ř., jelikož žalobce byl v řízení zcela úspěšný a soud mu tedy přiznal náhradu požadovaných nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 7 500 Kč a tyto náklady uložil k úhradě žalované, která v tomto řízení úspěšná nebyla ani z části.