17 C 158/2025-78 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se obrátila dne 28. 1. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 100 676,52 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr ve výši 100 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splatit se sjednaným úrokem ve výši 12,96 % ročně v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 008 Kč. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 100 000 Kč, nedodržela však řádně podmínky pro splácení, když uhradila celkem pouze první splátku ve výši 2 008,36 Kč. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 19. 1. 2024. Žalovanou částku 100 676,52 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 99 176,52 Kč, náhrada nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 1 500 Kč, příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 12 397,76 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 068,07 Kč, vše kapitalizováno ke dni 27. 11. 2024, a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.3. Žalovaná v řízení na základě výzvy soudu svým postojem dala najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaná uzavřela s žalobkyní po posouzení její úvěruschopnosti dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet s úrokem ve výši 12,96 % ročně dle obchodních podmínek a sazebníku v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 008 Kč. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek v paušální výši 500 Kč za každou jednotlivou upomínku /viz žádost o poskytnutí úvěru, smlouvu o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, záznam o podpisu klienta, smlouva o poskytování služeb elektronického bankovnictví, dohoda o aktivaci služeb elektronického bankovnictví, předsmluvní informace/. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z informací získaných na základě výpisů z účtu žalované, kde byla identifikována mzda v průměrné výši 25 636,02 Kč měsíčně, výdaje byly vypočteny v částce 22 108,75 Kč měsíčně a zahrnovaly i splátky ve výši 865 Kč jednoho dříve čerpaného úvěru, který byl identifikován na základě lustrace žalované v databázi klientských informací CBCB a u nějž v té době neměla žalovaná žádné dlužné splátky /výpisy z účtu, výpis z databáze CBCB, výpis z interní databáze žalobkyně/. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 100 000 Kč prostřednictvím svého bankovního účtu, se splácením splátek se však dostávala do prodlení, když uhradila pouze první splátku dne 21. 7. 2023 ve výši 2 008,36 Kč /viz potvrzení o odeslání jistiny na bankovní účet žalované, výpisy z účtu, přehled úhrad/. Svůj dluh neuhradila ani přes opakované výzvy ze dne 27. 8. 2023, 3. 9. 2023, 30. 10. 2023 /viz výzvy/, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni 19. 1. 2024 splatným /viz oznámení o zesplatnění/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku, podací arch/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o (spotřebitelském) úvěru, žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalované jako úvěrované úvěr ve výši 100 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky se smluveným úrokem vrátit v 72 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 100 000 Kč, nehradila však příslušné splátky řádně a včas, neboť se dostala se splácením jednotlivých splátek do prodlení. Žalobkyně následně celý úvěr zesplatnila. Soud proto přiznal žalobkyni částku 100 676,52 Kč odpovídající požadované nesplacené části jistiny ve výši 99 176,52 Kč a částce 1 500 Kč představující tři dlužné poplatky po 500 Kč za odeslání výzev k úhradě dluhu, a to včetně sjednaného úroku (dílem v kapitalizované a dílem v dále běžící výši), když úrok byl ze strany žalobkyně uplatněn v souladu s limitujícím ustanovením § 122 odst. 4 ZoSÚ.9. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.10. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 956,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 028 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve spojení s čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. (dále jen „s. a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 100 676,52 Kč sestávající z částky 5 140 Kč za dva úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a odeslání výzvy k úhradě dle § 11 odst. 1 s. a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 s. a. t., dále z částky 5 140 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný již za účinnosti vyhlášky č. 258/2024 Sb. spočívající v podání návrhu ve věci samé, a to podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.“), včetně jedné paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 470 Kč ve výši 3 458,70 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.