17 C 166/2025-22 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se obrátila dne 27. 2. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 121 000 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovaná úvěr ve výši 110 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splatit s úrokem ve výši 24 % ročně v 23 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč a poslední 24. splátce ve výši 116 800 Kč. Pro případ prodlení byla ve smlouvě sjednání smluvní pokuta ve výši 10 % z jistiny, která se stává splatnou, jakmile prodlení dlužníka se splácením jistiny či zesplatněné jistiny přesáhne 30 dnů. Dále byl pro případ prodlení sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % za každý den prodlení s úhradou jistiny. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 110 000 Kč v hotovosti dne , datum, , nedodržela však řádně podmínky pro splácení, když neuhradila ani první splátku. V souladu se smluvním ujednáním se proto celý úvěr stal splatným dnem následujícím po dni splatnosti první splátky, tj. ke dni 29. 9. 2024. Žalovanou částku 121 000 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 110 000 Kč a smluvní pokuta ve výši 11 000 Kč odpovídající 10 % z neuhrazené jistiny, příslušenství se skládá ze smluvního úroku ve výši 24 % p. a. z dlužné jistiny od 29. 8. 2024 do zaplacení a ze smluvního úroku z prodlení ve výši 0,2 % denně z dlužné jistiny od 30. 9. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci vyjádřila pouze tak, že aktuálně je v tíživé situaci, je bez peněz, bez práce a její přítel je ve výkonu trestu. Práci si však hledá a pokud si ji najde, bude dluh splácet. Nyní však nemá z čeho.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovaná úvěr ve výši 110 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splatit s úrokem ve výši 24 % ročně v 23 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč a poslední 24. splátce ve výši 116 800 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že v případě prodlení dlužníka s úhradou jakékoli splátky, či její části, stává se dnem následujícím po dni splatnosti takto neuhrazené splátky či její části splatným celý zbytek dlužné částky. Pro případ prodlení byla ve smlouvě sjednání smluvní pokuta ve výši 10 % z jistiny, která se stává splatnou, jakmile prodlení dlužníka se splácením jistiny či zesplatněné jistiny přesáhne 30 dnů. Dále byl pro případ prodlení sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % za každý den prodlení s úhradou jistiny /viz smlouvu o úvěru/. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 110 000 Kč, neuhradila však ani jednu splátku a úvěr se tak stal splatný k 29. 9. 2024 /viz potvrzení o převzetí platby/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku včetně podací stvrzenky/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalované jako úvěrované úvěr ve výši 110 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky se smluveným úrokem vrátit v 24 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 110 000 Kč, neuhradila však ani první splátku, a úvěr se proto stal k 29. 9. 2024 splatným. Soud proto přiznal žalobkyni částku 110 000 Kč odpovídající požadované nesplacené části jistiny ve výši 110 000 Kč včetně sjednaného úroku. Soud vyhověl žalobkyni i ohledně požadované jednorázové smluvní pokuty ve výši 10 % z dlužné jistiny.11. Pokud jde o nárok na smluvní úrok z prodlení, soud shledal ujednání o smluvním úroku z prodlení ve výši 0,2 % denně z dlužné jistiny za absolutně neplatné ujednání ve smyslu § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Výše zákonného úroku z prodlení v daném období stanovená příslušným nařízením vlády činila 12,75 % ročně. V daném případě se strany rozhodly sjednat úrok z prodlení smluvní, a to ve výši 0,2 % denně, což při přepočtu na roční sazbu činí 73 % ročně. Sjednaný úrok z prodlení tak téměř šestinásobně převyšuje sazbu stanovenou právními předpisy. Je tak zjevné, že takto zcela nepřiměřený úrok z prodlení již neplní svou legitimní funkci (sankčně-motivační a reparační), ale představuje neodůvodněnou sankci, která má vůči druhé smluvní straně již jen šikanózní a lichvářský charakter. Samotná výše takto sjednaného smluvního úroku činí jen ke dni vyhlášení rozsudku částku 96 360 Kč, což téměř dosahuje výše jistiny úvěru. Soud proto ujednání o smluvním úroku posoudil jako absolutně neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1490/2019-II). Přesto bylo prokázáno, že žalovaná se do prodlení dostala, když nezaplatila žalovanou částku řádně a včas. Vzhledem k absenci smluvního ujednání s ohledem na zjištěnou neplatnost soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny úvěru, a to za období, které žalobkyně požadovala. Ve zbývajícím rozsahu byl nárok na úroky z prodlení zamítnut.12. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Soud zvažoval možnost úhrady dluhu ze strany žalované ve splátkách, avšak s ohledem na její aktuální majetkovou situaci tak, jak ji sama žalovaná popsala, se tento způsob úhrady dluhu nejeví jako vhodný. Jestliže žalovaná je aktuálně zcela bez peněz a bez práce, je zjevné, že by nebyla schopna hradit dluh ani v měsíčních splátkách.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 816,47 Kč, přičemž tato částka představuje 36,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,36 % a úspěchu žalované v rozsahu 31,64 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 840 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 121 000 Kč sestávající z částky 5 940 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, k