11 C 64/2026-26 – Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 430 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uhradila v příčinné souvislosti s poškozením zdraví smluvním zdravotnickým zařízením náklady poškozeného , jméno FO, jako účastníka zdravotního pojištění. Žalovaný dne , datum, kolem , upřesnění, fyzicky napadl , jméno FO, , čímž mu způsobil zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne , datum, k zaplacení náhrady nákladů ve lhůtě 15 dnů. Žalovaný tyto náklady nezaplatil.2. Soud věc rozhodl dle ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z , rozhodnutí, , soud, č. j. , číslo jednací, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl shledán vinným za , upřesnění, tím, že shora uvedeného dne , upřesnění, a způsobil , upřesnění, a toto zranění si vyžádalo léčení po dobu nejméně , hodnota, , přičemž poškozený musel , upřesnění, .4. Z vyúčtování zdravotní péče ze dne , datum, včetně rozpisu plateb soud zjistil, že v souvislosti s léčením poškozeného , jméno FO, vyúčtovala zdravotnická zařízení žalobkyni náklady v celkové výši 17 430 Kč, které žalobkyně zdravotnickým zařízením uhradila. Jedná se o úkony související s poškozením zdraví , jméno FO, .5. Z výzvy k zaplacení náhrady nákladů ze dne , datum, včetně doručenky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 17 430 Kč do 15 dnů od doručení výzvy. Výzva byla vložena do domovní schránky žalovaného , datum, . Žalovaný následně žádal žalobkyni o splátkový kalendář.6. Podle ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.7. Podle ustanovení § 2912 odst. 1 občanského zákoníku nejedná-li škůdce, jak lze od osoby průměrných vlastností v soukromém styku důvodně očekávat, má se za to, že jedná nedbale.8. Podle § 55 odst. 1 věta první zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů nahrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.9. Žalovaný se dopustil zaviněného protiprávního jednání vůči poškozenému a zasáhl do práva poškozeného na zdraví (absolutního práva). Toto jednání skončilo odsouzením žalovaného. Z vyúčtování zdravotní péče vyplývá, že žalobkyně uhradila náklady na léčení poškozeného a má právo v souladu s ustanovením § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění na jejich úhradu po žalovaném. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Soud proto žalobě vyhověl.10. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a má právo dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. na plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a paušální náhrada nákladů účastníka nezastoupeného advokátem za jeden úkon po 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (žaloba). Soud nepřiznal žalobkyni nárok na paušální náhradu za předžalobní výzvu, když výzvu k zaplacení ze dne , datum, soud posoudil jako hmotněprávní výzvu k plnění. Po hmotněprávní výzvě pak již nenásledovala předžalobní upomínka. Soud přiznal náhradu nákladů řízení, i když žalobkyně nezaslala žalovanému po hmotněprávní výzvě ještě další předžalobní upomínku. Jak vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 506/2015, není-li dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit (respektive jinak zajistit, aby věřitel dosáhl účelu, pro který podal žalobu o zaplacení), není dán důvod sankcionovat „pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy. Je zřejmé, že žalovaný svůj dluh ani po doručení žaloby ve lhůtě 7 dnů neplnil.11. Lhůtu k plnění soud určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.