17 C 141/2025-73 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobce se obrátil dne 4. 6. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnil proti žalovanému nárok na vydání věci, osobního automobil zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, , reg. zn. , SPZ, . Pro úplnost soud uvádí, že žalobce v žalobě nesprávně uvedl číslo VIN tohoto vozu, když opomenul uvést úvodní , Anonymizováno, , přičemž soud k této chybě nepřihlížel, neboť jde o chybu v psaní zjevnou z předložené kopie technického průkazu vozidla (viz § 578 o. z.). Žalobce nárok odůvodnil tím, že vozidlo zakoupil dne , datum, . V té době žalobce bydlel společně s žalovaným na ubytovně na adrese , adresa, a vozidlo společně užívali k cestám za prací. Postupem času se cesty účastníků rozdělily a žalovaný zmizel s automobilem. Aktuální místo pobytu žalovaného není žalobci známo. Žalobci coby evidovanému vlastníkovi a provozovateli následně začaly být doručovány pokuty a výzvy provozovateli k úhradě za spáchané přestupky s předmětným vozidlem, a to jak z České republiky, tak i Slovenska a Polska. Žalobce opakovaně telefonicky žádal žalovaného o vrácení vozidla nebo případně o odkup vozidla. Žalovaný nic z toho neučinil. Skutečnost, že vozidlo užívá žalovaný je zadokumentována prostřednictvím správních řízení o přestupcích.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Soud v řízení zahájil pátrání po pobytu žalovaného ke dni podání žaloby, avšak na základě dotazů u veřejných i soukromých institucí nebylo místo pobytu žalovaného zjištěno. Řízení bylo zahájeno ke dni 4. 6. 2025, následně však žalovaný si nechal zaevidovat místo pobytu na adrese , adresa, , a to s platností od 30. 6. 2025. Z navržených důkazů uvedených níže pak vyplývá, že žalovaný se stále v okolí Loun vyskytuje, když například dne 25. 10. 2025 byl v obci Chlumčany kontrolován hlídkou Policie ČR. Vzhledem k uvedenému a zejména s ohledem na blízkost okamžiku podání žaloby a dne zaevidování místa pobytu žalovaného v Lounech, soud uzavřel, že žalovaný měl i ke dni podání žaloby bydliště v obvodu Okresního soudu v Lounech, když navíc poslední známé bydliště žalovaného před podání žaloby je na ubytovně na adrese , adresa, . Pravomoc zdejšího soudu je tak dána dle čl. 4 Nařízení Brusel I bis.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalobce je v registru silničních vozidel evidován jako vlastník a provozovatel osobního automobilu zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, , reg. zn. , SPZ, /viz kopie technického průkazu vozidla na č. l. 4/. Předmětné vozidlo užívá bez svolení žalobce žalovaný, což bylo zjištěno zejména z dokladů od Policie ČR o tom, že dne 25. 10. 2025 hlídka PČR zastavila žalovaného při jízdě v předmětném vozidle v obci Chlumčany, vozidlo přitom nemělo platnou státní technickou kontrolu, načež bylo žalobci oznámeno, že je coby provozovatel předmětného vozidla podezřelý ze spáchání přestupku. Při této kontrole byla pořízena fotodokumentace zachycující mimo jiné i cestovní pas žalovaného /viz oznámení přestupku, úřední záznam a fotodokumentace na č. l. 67-69/. Dále byla žalobci doručena výzva k úhradě pokuty za přestupek spočívající v překročení povolené rychlosti předmětným vozidlem v Polsku dne 17. 1. 2025 od polského úřadu Główny Inspektorat Transportu Drogowego. S výzvou byla doručena fotografie z místa spáchání přestupku, kde je zobrazeno předmětné vozidlo s řidičem, který se jeví býti podobný osobě na fotografii v cestovním pase žalovaného, a tedy žalovaným /viz výzva s fotografií na č. l. 12-13/. Žalovaný dále prokázal své tvrzení, že mu jsou coby provozovateli doručovány příkazy a výzvy k úhradě pokut za přestupky v dopravě spáchané při řízení předmětného vozidla, o nichž tvrdí, že je jako řidič spáchal žalovaný, což prokázáno nebylo, když při spáchání přestupků nebyl nikdo ztotožněn /viz příkaz , právnická osoba, , adresa, na č. l. 5-6, výzva , právnická osoba, , adresa, na č. l. 7-8, výzva , právnická osoba, , adresa, na č. l. 8 p. v. – 9, výzva Magistrátu města , právnická osoba, na č. l. 10/. Pro nadbytečnost byl zamítnut návrh na provedení důkazu účastnickým výslechem žalobce, když soud má všechny rozhodné skutečnosti pro rozhodnutí sporu za prokázány.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle § 1040 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.8. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalobce je vlastníkem předmětného vozidla, a to s ohledem na skutečnost, že je jako vlastník a provozovatel zapsán v registru silničních vozidel. Při zápisu do registru přitom žalobce musel doložit též nabývací titul. S ohledem na pasivitu žalovaného v řízení nebylo vlastnictví žalobce k vozidlu ani sporováno. Skutečnost, že vozidlo užívá žalovaný, pak byla zjištěna především ze dvou případů spáchání přestupku, při nichž byl žalovaný zachycen při řízení vozidla. V případě ze dne 25. 10. 2025 byl žalovaný přímo ztotožněn hlídkou PČR, v případě ze dne 17. 1. 2025 byl žalovaný při řízení pouze vyfotografován. Současně s ohledem na tvrzení žalobce a pasivitu žalovaného se jeví jako pravděpodobné, že i v ostatních případech spáchaných přestupků užíval vozidlo žalovaný. Současně nebyl prokázán žádný právní titul, který by žalovaného opravňoval k užívání vozidla.9. Jelikož tak bylo prokázáno neoprávněné užívání a zadržování cizí věci, soud podle shora citovaného ustanovení rozhodl o vydání předmětného vozidla žalobci coby jeho vlastníkovi.10. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 982,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 250 Kč ve výši 1 732,50 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.