17 C 170/2025-58 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se obrátila dne 21. 2. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 16 260,45 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že se jedná o náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy na adrese , adresa, . Ke dni , datum, byla žalovanému coby odběrateli elektrické energie v daném odběrném místě přerušena dodávka elektřiny z důvodu neplnění smluvních platebních povinností. Dne 13. 6. 2024 byla provedena v odběrném místě kontrola při provádění opětovného připojení odběrného místa, přičemž bylo zjištěno porušení plomby na krytu svorkovnice elektroměru a připojení vodiče zpět do elektroměru, které nebylo provedeno provozovatelem distribuční soustavy. Stav elektroměru při přerušení dodávky činil 19,195 kWh, stav při opětovném připojení činil 20,746 kWh. Množství neoprávněně odebrané elektřiny tak činí 1,551 kWh. Způsobená škoda tak činí 16 260,45 Kč včetně DPH. Žalobkyně vyúčtovala tuto částku žalovanému fakturou č. , hodnota, se splatností dne , datum, , kterou žalovanou neuhradil ani přes opakované výzvy.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný má bydliště na adrese , Adresa žalovaného, , kde si též přebírá poštovní zásilky. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o připojení odběrného elektrického zařízení k distribuční soustavě nízkého napětí č. , Anonymizováno, _, Anonymizováno, _, Anonymizováno, , v níž se žalobkyně zavázala připojit specifikované odběrné elektrické zařízení žalovaného k distribuční a zajistit žalovanému dohodnutý rezervovaný příkon, a to v doběrném místě na adrese , adresa, , č. , Anonymizováno, : , Anonymizováno, /viz smlouva/. Dne 30. 4. 2024 byla v uvedeném odběrném místě přerušena dodávka elektřiny z důvodu neplnění smluvních platebních povinností žalovaného. Dne 13. 6. 2024 bylo při provádění opětovného připojení odběrného místa zjištěno porušení plomby na krytu svorkovnice elektroměru a připojení vodiče zpět do elektroměru, které nebylo provedené provozovatelem distribuční soustavy. Stav elektroměru při přerušení dodávky činil 19,195 kWh, stav při opětovném připojení činil 20,746 kWh. Množství neoprávněně odebrané elektřiny tak činí 1,551 kWh /viz protokol o kontrole odběrného místa, plná moc/. Žalovanému bylo odesláno oznámení o neoprávněném odběru elektřiny /viz oznámení/. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náhradu škody za neoprávněný odběr ve výši 16 260,45 Kč a na tuto částku vystavila též fakturu č. , hodnota, za neoprávněný odběr v období od 30. 4. 2024 do 13. 6. 2024 se splatností do , datum, . Žalovaný tuto částku neuhradil ani před upomínku k úhradě /viz vypočet náhrady, faktura, upomínka/. Žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzvu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“) a dle vyhlášky č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny (dále jen „vyhláška“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle § 51 odst. 1 písm. d) energetického zákona je neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy i připojení nebo odběr z té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy zakazuje.8. Výše náhrady škody se stanoví v souladu se zmocňovacím ustanovením § 98a odst. , právnická osoba, zákona dle vyhlášky.9. Podle § 16 odst. 1 vyhlášky při neoprávněném odběru elektřiny určí množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel distribuční soustavy na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny, a to nejvýše za 36 měsíců předcházejících zjištění neoprávněného odběru. Pokud nejsou tyto údaje dostupné nebo zjevně neodpovídají skutečnosti, použije provozovatel distribuční soustavy podle okolností jiné údaje, zejména údaje o spotřebě elektřiny téhož odběratele v odběrném místě z doby před neoprávněným odběrem elektřiny. Podle § 16 odst. 2 v případech, kdy nelze zjistit množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny podle odstavce 1, stanoví provozovatel distribuční soustavy množství neoprávněně odebrané elektřiny pro stanovení výše náhrady výpočtem podle odstavců 3 až 6 a § 17 odst. 1 a 2.10. Dle § 17 odst. 3 písm. b) bod 1. vyhlášky se výše náhrady za neoprávněně odebranou elektřinu stanoví oceněním množství neoprávněně odebrané elektřiny zjištěné podle § 16 odst. 1 nebo vypočtené podle § 16 odst. 3 až 6 a podle odstavců 1 a 2 cenami podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu účinného v době zjištění neoprávněného odběru elektřiny nebo cenami uveřejněnými operátorem trhu v době zjištění neoprávněného odběru elektřiny, přičemž je složena z ceny za službu distribuční soustavy, kde v síti nízkého napětí se použije sazba C 02d nebo D 02d podle kategorie odběru elektřiny.11. Podle § 17 odst. 5 vyhlášky provozovatel distribuční soustavy zohlední ve výši náhrady stanovené podle odstavce 3 platby, které zákazník uhradil za dodávku elektřiny a služby distribuční soustavy za období stanovení neoprávněného odběru. Součástí náhrady za neoprávněně odebranou elektřinu, která vznikla provozovateli distribuční soustavy, je i náhrada prokazatelných nezbytně nutných nákladů vzniklých provozovateli soustavy v souvislosti s neoprávněným odběrem, včetně nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny, jeho ukončení, přezkoušení měřicího zařízení a případné znalecké posudky, a dalších souvisejících nákladů.12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že žalovaný po přerušení dodávky a ukončení smlouvy o připojení odběrného elektrického zařízení k distribuční soustavě nízkého napětí neoprávněně odebíral v označeném odběrném místě elektrickou energii v množství 1,551 kWh. Žalobkyně má v takovém případě v souladu se shora uvedenou vyhláškou právo na náhradu za skutečné množství neoprávněně odebrané elektřiny či na množství stanovené fikcí způsoby uvedenými ve vyhlášce v případě, že skutečné množství nelze určit. Žalobkyni tak vzniklo právo na uhrazení náhrady škody ve výši 16 260,45 Kč. Za situace, kdy žalobkyně prokázala vznik závazkového vztahu a jeho obsah, bylo důkazní břemeno ohledně prokázání splnění smluvních povinností na straně žalovaného. Na něm bylo, aby tvrdil a prokázal, kdy a jak dluh uhradil, nebo že dluh zanikl z jiného důvodu. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.13. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.14. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná,