17 C 205/2025-55 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se obrátila dne 30. 3. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 72 047,91 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že se na základě uzavřené smlouvy o dodávkách elektrické energie ze dne , datum, č. , hodnota, jedná o neuhrazené platby za odběr elektřiny v odběrném místě vedeném pod č. , Anonymizováno, : , Anonymizováno, , nacházejícím se na adrese , adresa, za období od 6. 6. 2023 do 27. 1. 2024 a za období od 28. 1. 2024 do 19. 6. 2024, a dále o poplatek za odpojení ve výši 907,50 Kč a dva poplatky po 240 Kč jako paušální náhrady nákladů za odeslání upomínek.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.3. Žalovaná v řízení na základě výzvy soudu svým postojem dala najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaná je státním příslušníkem Slovenska, kde se též nachází její místo pobytu /viz doklady o doručování písemností žalované prostřednictvím mezinárodní justiční spolupráce/. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 5 odst. 1 Nařízení Brusel I bis osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Podle čl. 7 odst. 1 písm. a), b), c) Nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). Jelikož jde v daném případě o smluvní závazek o poskytování služeb dodávky elektřiny, které byly poskytovány na odběrném místě na adrese , adresa, , tedy v obvodu Okresního soudu v Lounech, je proto zdejší soud nadán pravomocí tuto věc rozhodovat. Současně přitom nejde o tzv. spotřebitelskou věc podle čl. 17 Nařízení Brusel I bis, neboť nebylo zjištěno a ani soudu z úřední činnosti není známo, že by žalobkyně svou profesionální podnikatelskou činnost spočívající v dodávkách elektřiny vyvíjela taktéž na území Slovenské republiky či se na Slovenskou republiku ve svém podnikání zaměřovala.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. , hodnota, , v níž se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do odběrného místa vedeném pod č. , Anonymizováno, : , Anonymizováno, , nacházejícím se na adrese , adresa, , a žalovaná se zavázala uhradit řádně a včas cenu elektřiny a související služby. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobkyně, podle kterých byla žalovaná povinna platit nejen zálohy na odběr elektrické energie, ale i fakturu obsahující vyúčtování ceny za dodávku elektřiny /viz smlouvu, všeobecné obchodní podmínky/. Žalobkyně žalované vyfakturovala nedoplatek na platbách za elektřinu a související služby fakturou č. , hodnota, znějící na částku 54 419,21 Kč za spotřebu elektřiny v období od 6. 6. 2023 do 27. 1. 2024 se splatností do 14. 2. 2024, dále fakturou č. , hodnota, znějící na částku 16 241,20 Kč za spotřebu elektřiny v období od 28. 1. 2024 do 19. 6. 2024 se splatností do 10. 7. 2024 /viz faktury/. Žalovaný byl vyzván k úhradě dvěma upomínkami, a to ze dne 6. 3. 2024 a 27. 5. 2024, přičemž součástí druhé z nich bylo i odstoupení od předmětné smlouvy. Za každou z upomínek byl žalovanému vyúčtován poplatek ve výši 240 Kč v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami /viz upomínky, všeobecné obchodní podmínky/. Fakturou č. , hodnota, se splatností dne 8. 7. 2024 pak byl žalované dále vyúčtován poplatek za samostatné odpojení elektřiny v odběrném místě ve výši 907,50 Kč /viz příslušná faktura/. Žalovaná byla naposledy vyzvána k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzvu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle ust. § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.8. Podle ust. § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.9. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny, žalovaná však nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázala. Soud rovněž přiznal žalobkyni smluvní pokuty ve výši 2×240 Kč – paušální náhradu nákladů spojených s upomínáním žalované o jejím dluhu, a též vyfakturovaný poplatek za odpojení od elektřiny ve výši 907,50 Kč. Žalovaná byla s povinností platit případné poplatky seznámena v obchodních podmínkách žalobkyně. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.11. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.12. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 109,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 883 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 72 047,91 Kč sestávající z částky 4 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 410 Kč ve výši 2 816,10 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.