17 C 440/2024-93 — Okresní soud v Lounech

1. Manželka se návrhem doručeným soudu dne 4. 12. 2024 domáhala rozvodu manželství, z něhož se narodilo celkem 8 dětí, z nichž pět je dosud nezletilých s tím, že se v průběhu manželství začaly projevovat problémy, které vyústily v rozvrat manželství. Příčinnou problémů bylo ve většině případů hraní herních automatů ze strany manžela, čímž docházelo ke zhoršování finanční situace rodiny. Manželka byla vystavena domácímu násilí ze strany manžela, a to jak psychickému, tak fyzickému. Soužití s manželem se stalo zcela nemožné, a proto manželka s dětmi opustila společnou domácnost a dne 27. 11. 2024 byla přijata i s dětmi do Azylového domova , Anonymizováno, , jméno FO, v , Anonymizováno, .2. Manžel se k návrhu na rozvod věcně nevyjádřil. Opakovaně toliko telefonicky soudu sděloval, že se k nařízenému jednání nedostaví, protože nemá finanční prostředky na cestu k soudu ze Slovenska.3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Manžel, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil, přičemž opakovaně soudu sdělil, že se k jednání nedostaví, protože nemá peníze na cestu. Jelikož žalovaný se k jednání nedostavil a současně nepožádal o odročení jednání, soud proto za subsidiární aplikace § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti manžela, přičemž upustil od jeho výslechu dle § 389 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.”), neboť výslech je s ohledem na stanovisko manžela spojen s velkými obtížemi.4. V daném případě jde o řízení s cizím prvkem, neboť oba manželé jsou státními příslušníky Slovenské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého hmotného práva bude ve věci postupováno. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen „nařízení Brusel II bis“). Podle čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel II bis platí, že ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území měli manželé poslední společné bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí. Jelikož poslední společné bydliště manželé měli na území ČR, kde stále manželka bydlí, jsou české soudy nadány pravomocí tuto věc projednat a rozhodnout. Otázku rozhodného práva pak soud zkoumal z hlediska zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“). Dle § 50 odst. 1 ZMPS rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Dle § 49 odst. 1 ZMPS se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Soud proto bude ve věci aplikovat hmotné právo Slovenské republiky, jelikož oba manželé jsou státními příslušníky Slovenska.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním stran skutkového stavu, odpovídajícím i skutkovému závěru. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, před Matričním úřadem města , Anonymizováno, . Z manželství se narodilo celkem 8 dětí, z nichž 5 je dosud nezletilých, a to nezl. , jméno FO, , nar. , datum, , nezl. , jméno FO, , nar. , datum, , nezl. , jméno FO, , nar. , datum, , nezl. , jméno FO, , nar. , datum, , nezl. , jméno FO, , nar. , datum, , o jejichž výchově bylo rozhodnuto pro dobu po rozvodu pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, Z výpovědi manželky soud zjistil, že společná domácnost byla skončena zhruba před 2 roky, kdy se manželka s dětmi odstěhovala. Manželé si nerozuměli, manžel byl manželce nevěrný, hrál automaty, což vyústilo i k nevěře ze strany manželky. Manželé nyní netvoří rodinné společenství, manželství je ryze formálním svazkem.6. Soud ve věci jednal podle z. ř. s. a po právní stránce věc posoudil dle ustanovení § 22 a násl. zákona č. 36/2005 Z. z. o rodine a o zmene a doplnení niektorých zákonov (dále jen „ZOR“).7. Podle § 22 ZOR k zrušeniu manželstva rozvodom možno pristúpiť len v odôvodnených prípadoch.8. Podle § 23 odst. 1 ZOR súd môže manželstvo na návrh niektorého z manželov rozviesť, ak sú vzťahy medzi manželmi tak vážne narušené a trvalo rozvrátené, že manželstvo nemôže plniť svoj účel a od manželov nemožno očakávať obnovenie manželského spolužitia.9. Podle § 23 odst. 2 ZOR súd zisťuje príčiny, ktoré viedli k vážnemu rozvratu vzťahov medzi manželmi, a pri rozhodovaní o rozvode na ne prihliada. Súd pri rozhodovaní o rozvode vždy prihliadne na záujem maloletých detí.10. Ze shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že manželství je natolik hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že manželství nemůže plnit svůj účel a od manželů není možné očekávat obnovení manželského soužití, a že jsou splněny podmínky pro rozvod manželství dle ust. § 22 a násl. ZOR, přičemž příčiny rozvratu manželství soud spatřuje primárně v neshodách, hraní hracích automatů ze strany manžela a ve vzájemné nevěře. Manželé spolu přitom již delší dobu nežijí. Soud proto manželství účastníků rozvedl.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 23 z. ř. s., dle kterého ve statusových věcech manželských a partnerských zásadně nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.