17 C 5/2026-38 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se obrátila dne 7. 10. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 38 690 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, za účelem financování koupě motorového vozidla zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , VIN , VIN kód, , na základě níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 136 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 19,477323 % ročně v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 212 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 136 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když do dne zesplatnění uhradil pouze částku 186 964 Kč. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 30. 9. 2024. Po zesplatnění žalovaný uhradil ještě částku 48 000 Kč. Žalovanou částku 38 690 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 38 690 Kč, příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 611,89 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 688,85 Kč, vše kapitalizováno ke dni 2. 10. 2025, a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Žalovaný v řízení na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, včetně úvěrových podmínek žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 136 000 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , VIN , VIN kód, , a žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokem ve výši 19,477323 % ročně dle obchodních podmínek a sazebníku v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 212 Kč. Součástí úvěrové smlouvy je i smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k danému automobilu, na základě které bylo vlastnické právo k vozidlu převedeno na žalobkyni do úplného zaplacení dluhu podle úvěrové smlouvy /viz smlouvu o úvěru, úvěrové podmínky, zpracování osobních údajů, splátkový kalendář/. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, zjistila a ověřila, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , příjmy žalovaného činily 23 254 Kč měsíčně, výdaje činily 16 000 Kč měsíčně. Tyto údaje byly ověřeny pracovní smlouvou žalovaného, výpisy z jeho bankovního účtu. Úvěrová historie bylo prověřena výpisem z interní databáze žalobkyně a dále z registru NRKI, kde žalobkyně identifikovala další úvěr žalovaného s měsíční splátkou 1 381 Kč, přičemž žalovaný v té době nebyl s úhradou splátek po splatnosti. Dále ohledně výdajů žalovaného žalobkyně uplatnila metodu statistického modelování /viz matriční list klienta, pracovní smlouva, výpis z účtu, úvěrové zpráva, výpis z NRKI, potvrzení o provedení ověření bonity klienta/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 136 000 Kč, se splácením splátek se však dostával do prodlení, do té doby uhradil pouze částku 186 964 Kč, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni 30. 9. 2024 splatným /viz výpis čerpání, splátek a úhrad, saldokonto úvěrové smlouvy, oznámení o zesplatnění/. Žalovaný dluh neuhradil ani po zesplatnění přes zaslanou výzvu k úhradě /viz výzva k zaplacení/. Předmětné vozidlo tedy podle smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva bylo odevzdáno žalobkyni, která následně vozidlo zpeněžila prostřednictvím společnosti , právnická osoba, dne , datum, . Žalobkyně uhradila na nákladech zpeněžení částku 4 881 Kč, vozidlo bylo prodáno za částku 43 000 Kč, čistý výtěžek zpeněžení tak představoval částku 38 119 Kč, která byla započtena na úhradu dluhu. O prodeji vozidla byl žalovaný vyrozuměn v přípise ze dne 23. 12. 2024, v němž byl opětovně vyzván k úhradě dluhu /viz protokol o převzetí vozidla, oznámení o prodeji vozidla, faktury ohledně nákladů zpeněžení/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Dle ust. § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.9. Dle ust. § 2040 odst. 1 o. z. smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo.10. Dle ust. § 2044 odst. 1 o. z. není-li zajištěný dluh splněn, stane se převod práva nepodmíněným a dlužník předá věřiteli vše, co je nutné k plnému výkonu převedeného práva.11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného uzavřena smlouva o (spotřebitelském) úvěru, žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalovanému jako úvěrovanému účelový úvěr ve výši 136 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky se smluveným úrokem vrátit v 72 pravidelných měsíčních splátkách. Současně byla sjednána smlouva o zajišťovacím převodu práva. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 136 000 Kč, nehradil však příslušné splátky řádně a včas, neboť se dostal se splácením jednotlivých splátek do prodlení. Žalobkyně následně celý úvěr zesplatnila a následně převzala předmětné vozidlo, které zpeněžila a výtěžek zpeněžení započetla na úhradu dluhu. Soud proto přiznal žalobkyni částku 38 690 Kč odpovídající požadované nesplacené části jistiny ve výši 38 690 Kč včetně sjednaného úroku (dílem v kapitalizované a dílem v dále běžící výši).12. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.13. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 452 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce