9 C 437/2025-22 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobce podal u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalované domáhal uložení povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 115 257 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 115 257 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnil tím, že žalobce s žalovanou dne , datum, uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované zápůjčku v celkové výši 118 169 Kč za účelem uhrazení exekučně vymáhaných nároků a žalovaná se zavázala předmět zápůjčky žalobci řádně vrátit, a to nejpozději do 31. 12. 2024. Zápůjčka byla sjednána jako bezúročná. Žalovaná však na svůj závazek uhradila pouze částku 2 912 Kč a se zbytkem poskytnuté zápůjčky ve výši 115 257 Kč zůstala v prodlení i po zaslání předžalobní výzvy ze dne 15. 7. 2025.2. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Po zhodnocení přiložených důkazů bez účasti účastníků řízení dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Soud má za nepochybné, že účastníci projevili shodnou vůli k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o.z., nicméně vzhledem k tomu, že zápůjčka je kontraktem reálným, tj. k jejímu uzavření dochází až skutečným předáním předmětu zápůjčky, a s ohledem na formulaci v písemném vyhotovení smlouvy, kde byl v podstatě dán příslib žalobce k poskytnutí prostředků sloužících k úhradě exekuce na majetek žalované, lze právní jednání účastníků posoudit buď jako smlouvu o budoucím uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 1785 o.z., nebo jako smlouvu o úvěru podle § 2395 o.z. V této souvislosti tedy soud uvádí, že s ohledem na výše uvedené nebylo potřeba vyzývat žalobce k prokázání reálného předání finančních prostředků žalované, nebo třetí osobě. Žalované pak svědčí plná možnost uplatnění procesních námitek zpochybňujících poskytnutí finančních prostředků, což však neučinila, neboť byla po celou dobu řízení nekontaktní a nečinná. Za této situace má pak soud za to, že finanční prostředky byly žalované poskytnuty v souladu s uzavřenou smlouvou a žalovaná byla povinna k jejich vrácení, přičemž lhůta splatnosti byla ve smlouvě určena dnem 30. 12. 2024. Soud má rovněž za to, že tvrzení žalobce o částečné úhradě žalované ve výši 2 912 Kč se zakládá na skutečnosti, když žalovaná ani tuto skutečnost nijak nesporovala. V této souvislosti je rovněž možno uvažovat, že zbytek nesplaceného dluhu byl tímto žalovanou uznán ve smyslu § 2054 odst. 2 o.z. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem a tomu, že žalovaná se k nároku žalobce nijak nevyjádřila, považuje soud nárok žalobce za důvodný, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, který sice žalobce mohl požadovat již od 31. 12. 2024, ale v žalobě tento požadoval přiznat až od 1. 1. 2025.4. Výrok o nákladech řízení vychází z aplikace ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 23 618 Kč, což představuje odměnu za 2,5 úkonu právní služby po 5 740 Kč, 3x režijní paušál po 450 Kč, 21 % DPH ve výši 3 297 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 4 321 Kč.