10 C 117/2020-21 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, ve smyslu rozsudečného výroku s tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena na základě potvrzené objednávky dne 29.01.2020 smlouva o přepravě věci, jejímž předmětem bylo provedení přepravy hliníkových konstrukcí z [obec] do [územní celek] ve [země] [jméno]. Přepravu realizoval žalobce prostřednictvím své vozové soupravy [registrační značka] [číslo] a to tak, že dne 31.01.2020 proběhla nakládka v [obec] a dne 03.02.2020 došlo k vykládce v místě určení příjemcem na adrese [adresa], [příjmení] [příjmení] [jméno], jak vyplývá z nákladního listu CMR Č. [číslo]. V souvislosti s uskutečněnou přepravou byla následně žalovanému vystavena faktura [číslo] ze dne 05.02.2020, znějící na částku 64 130 Kč se stanovenou splatností ke dni 06.03.2020. Na uvedenou fakturu provedl žalovaný dne 27.03.2020 pouze částečnou úhradu ve výši 10 000 Kč. Částečnou úhradou k variabilnímu symbolu vystavené faktury došlo ze strany žalovaného ve smyslu ustanovení § 2054 odst. 2 OZ k uznání dluhu co do jeho důvodu i co do jeho výše. Zbývající částku však k dnešnímu dni nedoplatil, a to navzdory četným urgencím žalobce, jakož i zaslání předžalobní výzvy právním zástupcem žalobce, ze dne 02.04.2020. Žalobce pak svým podáním ze dne 02.07.2020 vzal žalobu zpět co do jistiny 54 130 Kč s tím, že po podání žaloby došlo pak k prvé dílčí úhradě 15.04.2020, tedy v den zahájení řízení ve výši 30 000 Kč a na účet žalobce byla připsána 16.04.2020, tj. den po podání žaloby. Druhá platba ve výši 24 130 Kč pak byla dle výpisu z účtu žalobce provedena až dne 14.05.2020. Žalobce je tedy nucen trvat na úrocích z prodlení včetně plných nákladů řízení. 2. Soud dne 06.05.2020 vydal elektronický platební rozkaz. Proti tomuto platebnímu rozkazu podal žalovaný odpor s tím, že částka 54 130 Kč byla žalobci uhrazena v plné výši. 3. Soud ve věci nařídil jednání. Při jednání žalovaný uvedl, že ohledně nároku podanou žalobu nijak nezpochybňuje, pouze poukázal na skutečnost, že je firmou, která zajišťuje veřejná vystoupení, a v důsledku epidemie koronaviru přestali zákazníci hromadně platit. Volal jednatelce žalobce s prosbou o možnost splácení vyfakturované částky vzhledem k tomu, že se firma ocitla v druhotné platební neschopnosti. Jednatelka žalobce však na toto nepřistoupila. Žalovaný nebyl schopen ale zaplatit částku najednou a proto zaplatil ve 3 splátkách, a to částku 10 000 Kč 27.03.2020, částku 30 000 Kč 15.04.2020 a částku 24 130 Kč 14.05.2020. Nesouhlasí proto, aby žalobci platil náhradu nákladů řízení, když podávat žalobu nebylo nutné, neboť již podle první splátky 10 000 Kč bylo zřejmé, že žalovaný dluh míní uhradit. 4. Účastníci pak prohlásili nesporným, že na základě smlouvy ze dne 29.01.2020 proběhla přeprava z [obec] do [územní celek] ve [země] [jméno] za dohodnutou cenu. Na cenu pak byla vystavena faktura dne 05.02.2020 na částku 64 130 Kč se splatností 06.03.2020. Dále učinili nesporným, že 27.03.2020 žalovaný uhradil 10 000 Kč, dne 15.04.2020 30 000 Kč a dne 14.05.2020 24 130 Kč. 5. Všechna, pro věc podstatná tvrzení, byla účastníky prohlášena nespornými a soud tedy mohl vyhovět žalobě po částečném zpětvzetí a to tak, že do zaplacené žalované částky 54 130 Kč řízení podle § 96 o.s.ř. zastavil a žalobci pak přiznal proti žalovanému úroky z prodlení za období, kdy po splatnosti žalovaný v prodlení s tou kterou částkou byl. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 146, odstavec 2 o.s.ř. z něhož plyne, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady, je-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Dle tohoto zákonného ustanovení by měl žalovaný uhradit žalobci zcela jeho náklady řízení. Soud však za použití § 150 o.s.ř přiznal žalobci pouze polovinu nákladů řízení, a to vzhledem k situaci jaká byla ve společnosti v době splatnosti faktury – ceny za dopravu, kdy došlo k pandemii Covid 19, byla zavedena různá restriktivní opatření v důsledku nichž žalovaný neměl zisk z původně uzavřených smluv, a to vzhledem k tomu, že podniká zejména oblasti zajišťování veřejného shromažďování, které bylo zakázáno a akce rušeny. Cenu zaplatil pak ve 3 splátkách v akceptovatelné lhůtě 3 měsíců. Soud tedy dospěl k závěru, že by vzhledem k situaci bylo spravedlivé, aby žalovaný zaplatil žalobci pouze ½ nákladů řízení, když dluh byl způsoben evidentně pouze předmětnou pandemií a s ní souvisejícími opatřeními, tedy objektivními okolnostmi, které postihly všechny subjekty v republice, resp. v Evropě či na světě. 7. Pokud jde tedy o výši nákladů řízení, pak byla tedy přiznána částka 9 994 Kč, která vycházela z toho, že ve věci bylo provedeno celkem 5 úkonů právní služby dle § 11 advokátního tarifu á 3 300 Kč (převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní výzva ze dne 02.04.2020, žaloba z 15.04.2020, částečné zpětvzetí návrhu ze dne 02.07.2020, účast u jednání soudu) tedy celkem částka 16 500 Kč bez DPH (½ 8 250 Kč). Dále k těmto 5 úkonům právní služby potom přináleží 5 režijních paušálů podle § 13, odstavec 6 advokátního tarifu á 300 Kč, tedy celkem 1 500 Kč bez DPH (½ 750 Kč) a cestovní výlohy představující náklady na jízdu vozidlem advokáta žalobce [značka vozidla] [příjmení] [příjmení] [příjmení], [registrační značka] na trase [obec] – [obec] a zpět k jednání soudu, celkem tedy 140 km (náhrada vyložených nákladů za pohonné hmoty ve smyslu § 4, písmeno c) vyhlášky číslo 358/2019 Sb., tj. 31,40 Kč za litr motorové nafty při kombinované spotřebě vozidla 5,8 l na 100 km, tj. při vzdálenosti 140 km celkem 8,4 l pohonných hmot, tj. celkem 254,96 Kč, dále amortizace vozidla § 1, písm. b) vyhlášky 358/2019 Sb., tj. 4,20 Kč za ujetý kilometr, tj. celkem 588 Kč za 140 km jízdy z toho ½ ve výši 294 Kč) a náhrada ztraceného času za cestu [obec] – [obec] a zpět ve smyslu § 14, odstavec 3 AT ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, tedy za 2 hodiny 4 x 100 Kč, tedy 400 Kč, z toho ½ ve výši 200 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši jedné poloviny, tedy 500 Kč. 8. Vzhledem k tomu, že žaloba byla vzata co do jistiny zpět před prvním jednáním ve věci, soud v souladu s ustanovením § 10 odstavec 3 zákona o soudních poplatcích č.549/1991 Sb. vrátil žalobci část zaplaceného soudního poplatku sníženého o 20%, nejméně o 1 000Kč, tedy částku 1 166 Kč (vrácena tedy nebyla částka 1 000 Kč).