19 C 145/2020-43 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se žalobou po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 1 524 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že je provozovatelem veřejné drážní a silniční dopravy. Dne 12.3.2020 byla žalovaná na lince metra C přepravována žalobcem, přičemž žalobce zjistil, že žalovaná nemá platný jízdní doklad, čímž porušila smluvní přepravní podmínky. Žalované žalobce dle smluvních a přepravních podmínek vyúčtoval za černou jízdu v roce 2020 přirážku ve výši 1 500 Kč. Dále žalobce po žalované požaduje úhradu ceny platné jízdenky ve výši á 24 Kč Celkem tak žalobce po žalované požaduje částku ve výši 1 524 Kč, kterou žalovaná ani přes výzvy neuhradila. 2. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 23 Nc 2212/2012-45 bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 10. 12. 2012 bylo ve věci žalované [celé jméno žalované], [datum narození], rozhodnuto, že se omezuje ve způsobilosti k právním úkonům tak, že není schopna nakládat s majetkem ani finanční částkou přesahující 50 Kč denně. Následně rozsudkem zdejšího soudu č.j. P 177/2013-178 bylo rozhodnuto, že žalovaná se omezuje ve svéprávnosti tak, že není schopna samostatně uzavírat smlouvy, nakládat s finančními prostředky nad 1 705 Kč na 14 dní, rozhodovat o vlastní léčbě a o zásahu do své duševní a tělesné integrity. Opatrovníkem jmenované bylo jmenováno Město Roudnice n. L. s tím, že je povinno ochraňovat její zájmy a jednat za opatrovankyni při všech právních jednáních, v níž je opatrovankyně rozhodnutím soudu omezena ve svéprávnosti. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 3. 2017. Ze spisu dále vyplývá, že posuzovaná se často zdržuje v [obec], kde pobývá často v azylovém domě Armády spásy, popř. po noclehárnách. Vzhledem k tomu, že žalované nelze doručovat, byl ji ustanoven opatrovník pro řízení. 3. Ze spisu zdejšího soudu např. pod sp. zn. 15 C 94/2018, 15 C 160/2018 ve věci téhož žalobce proti žalované bylo zjištěno, že žalovaná opakovaně takto cestuje v mnoha dalších případech dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy v [obec] a bylo rozhodnuto o její povinnosti zaplatit pouze jízdné, nikoliv nároky vyplývající z přirážek k jízdnému. 4. Soud se dotázal účastníků, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání a poučil je, že pokud se ve stanovené lhůtě k tomuto dotazu soudu písemně nevyjádří, bude dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nemají žádných námitek. Žalobce již v žalobě avizoval, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Opatrovník pro řízení žalované se vyjádřil k žalobě, kdy uvedl, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. V dané věci by však soud neměl žalobci přisoudit úroky z prodlení ve vztahu k částce 1 500 Kč, neboť se jedná o smluvní pokutu za černou jízdu a úroky z prodlení se k této části pohledávky nevztahují. 5. V daném případě bylo zjištěno ze záznamu o provedené přepravní kontrole, že žalovaná cestovala dne 12.3.2020 linkou C metra MHD v [obec], neprokázala se platným jízdním dokladem, byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole, který má všechny požadované náležitosti. Soud měl také k dispozici předžalobní výzvu k plnění, tarif Pražské integrované dopravy a výňatek ze smluvních přepravních podmínek. 6. Bylo tedy prokázáno, že žalovaná cestovala prostředkem městské hromadné dopravy. Na výzvu pověřené osoby se neprokázala platným jízdním dokladem, čímž jí vznikla povinnost zaplatit jízdné 24 Kč. Vzhledem k rozhodnutí soudu, týkající se omezení žalované ve svéprávnosti, je tato dle § 57 obč. zákoníku omezena ohledně hospodaření v rozsahu stanovené finanční částky a schopnosti samostatně uzavírat smlouvu. Dle závěru soudu tedy žalovaná nebyla schopna uzavřít smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. obč. zákoníku a předmětného zákona o drahách. Nelze tedy po žalované požadovat přirážku k jízdnému, neboť ona není schopna posoudit důsledky porušení smlouvy o přepravě s ohledem na rozsah jejího omezení, nakládat s finančními prostředky. Z opatrovnického spisu však vyplývá, že omezená často jezdí do [obec], využívá zde širokou škálu různých služeb, přebývá v azylových domech Armády spásy. Pohybuje se na veřejnosti zcela samostatně a je schopna dopravy hromadou dopravou, pak je však podle závěru soudu schopna platit jízdné za dopravu a posoudit adekvátně finanční nároky spojené s využitím dopravy hromadnou veřejnou přepravou. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit dlužné jízdné ve výši 24 Kč jako adekvátní nárok vyplývajícího s jakéhosi jejího obohacení, a to s požadovaným úrokem z prodlení stanoveného dle § 1968 a § 1970 obč. zákoníku. Uvedené závěry vyplývají i z rozsudku zdejšího soudu pod č.j.: 15 C 160/2018-18. 7. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když nebyly shledány žádné konkrétní skutečnosti odůvodňující prodloužení této lhůty. K osobě žalované bylo zjištěno, že je proti ní vedeno několik exekucí. Opatrovník řeší několik dluhů jmenované. Tato osoba je bez zaměstnání, dlouhodobě vedena v evidenci úřadu práce, pobírá pouze dávky pomoci v hmotné nouzi, má však údajně majetek na Slovensku, který v rámci dědictví zdědila. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když soud žalobě vyhověl pouze částečně a s ohledem na toto vyslovil, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.