10 C 123/2021-27 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu ve smyslu rozsudečného výroku s tím, že žalobce pronajímal žalované byt [číslo] v ulici [ulice a číslo] v [obec]. Nájemní vztah byl ukončen ke dni 31.05.2020 s tím, že žalované po skončení nájemního vztahu vznikl nedoplatek vodného a stočného za období od 01.01.2020 do 31.05.2020 ve výši 4 910 Kč a za období od 01.06.2019 do 31.12.2019 pak ve výši 6 428 Kč a dále nedoplatek na nájemném ve výši 18 600 Kč Celkem tedy vznikl žalované dluh ve výši 29 938 Kč. Žalobce pak použil složenou kauci ve výši 13 000 Kč na částečnou úhradu dlužné částky a rozdíl, který byl nucen žalovat, činí 16 938 Kč. Dne 03.06.2020 žalovaná písemně uznala dluh co do důvodu i výše a zavázala se jej uhradit nejpozději do 30.06.2020. Žalovaná však ve stanovené lhůtě a ani později nic na dluh nezaplatila přesto, že jí byla 17.09.2020 zaslaná upomínka. Žalobci tedy nezbylo než se obrátit na soud. Soud ve věci pod [číslo jednací] dne 23.11.2020 vydal elektronický platební rozkaz. Tento se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř., dle kterého k projednávání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání ve věci vzdali, popř. s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud z listiny označené jako„ Uznání a splátkový kalendář“ zjistil, že žalovaná vůči žalobci uznala částku 16 938 Kč co do důvodu i výše s tím, že tento dluh vznikl z titulu vyúčtování nájemného a služeb za období od 01.01.2020 do 31.05.2020 ze dne 02.05.2020 z důvodu ukončení nájemní smlouvy k bytu [číslo] [adresa] [anonymizováno] [adresa] [anonymizováno] [obec]. Bylo zde uvedeno, že tato částka se skládá z nedoplatku vodného a stočného ve výši 4 910 Kč za období od 01.01.2020 do 31.05.2020, dále částka 6 428 Kč za období od 01.06.2019 do 31.12.2019 z téhož titulu a dále z nedoplatku na nájemném ve výši 18 600 Kč. Bylo zde i uvedeno, že od dluhu byla odečtena složená kauce ve výši 13 000 Kč. Vzniklou částku ve výši 16 938 Kč pak žalovaná uznala co do důvodu a výše a stvrdila toto uznání svým podpisem. Toto uznání dluhu bylo datováno 03.06.2020. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že tato byla žalované zaslána 17.09.2020. Zásilka byla jako nevyzvednutá vrácena žalobci 12.10.2020. Podle § 2053 občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. (dále jen OZ) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. V daném případě, jak již bylo uvedeno shora, žalovaná předmětný dluh uznala co do důvodu i výše a soud tedy žalobě vyhověl. O úroku z prodlení bylo pak rozhodnuto podle § 1970 téhož zákona. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve věci úspěšný, byla mu podle § 142 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 8 350 Kč, která se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, dále pak z odměny advokáta podle advokátního tarifu vyhlášky číslo 177/1996 Sb. (dále jen OZ) za 3 úkony právní služby á 1 780 Kč (převzetí a příprava, podání žaloby a předžalobní upomínka), dále z 3 paušálů po 300 Kč a 21% DPH.