10 C 263/2021-22 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu ve smyslu rozsudečného výroku s tím, že žalobce je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen pojištění odpovědnosti) v rozporu se zákonem číslo 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů. Touto žalobou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení tohoto příspěvku. Svůj nárok na zaplacení příspěvku žalovaným odvozuje žalobce z ustanovení § 4 odstavec 1 zákona. Podmínkou nároku na zaplacení příspěvku je dle ustanovení § 4 odstavec 6 zákona doručení písemné výzvy žalobce žalovanému. Splatnost příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení této výzvy. Žalobce odeslal žalovanému výzvu dne [datum], která mu byla doručena dne [datum]. Při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobce ze zákonem předepsaného procesu, upraveného v ustanovení § 15 odstavec 1 až 3 zákona. Žalobce zjistil, že motocykl se zdvihovým objemem válců motoru nad 500 cm3, [registrační značka], je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalobce obdržel od Ministerstva dopravy dálkovým způsobem informaci, že žalovaný je zapsán v registru silničních vozidel jako vlastník či provozovatel vozidla. Podle § 4 odstavec 2 zákona se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Žalobce na základě zákona vychází z informací poskytnutých Ministerstvem dopravy z registru silničních vozidel a je oprávněn považovat je za správné. Žalovaný, coby vlastník respektive provozovatel, neměl ode dne [datum] do dne [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ustanovením § 1 odst. 2 Zákona. Vozidlo tak bylo nepojištěno 89 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost vozidlo pojistit. Žalobci tak dle ustanovení § 4 odstavec 1 zákona vznikl nárok na příspěvek. Dle ustanovení § 4 odstavec 3 Zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odstavec 2 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Zároveň dle ustanovení § 4 odstavec 4 zákona platí, že:„ Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.“ Žalobce v souladu s § 4 odstavec 6 zákona zaslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Splatnost příspěvku nastala dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný na předmětnou výzvu nereagoval a ničeho neuhradil, žalovanému tak byla dne [datum] zaslána předžalobní upomínka, avšak marně. Žalobce se tedy domáhá po žalovaném částky [částka], která se skládá ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno, v tom případě je sazba [částka] na den (89 dní) a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši [částka]. 2. Soud ve věci vydal pod č.j. EPR 87474/2021-5 dne 04.05.2021 vydal elektronický platební rozkaz. Tento se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl zrušen. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř., podle kterého k projednávání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání ve věci vzdali, popř. s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to výzvy k úhradě příspěvku, doručenek, druhé upomínky o úhradu nedoplatku, předžalobní upomínky, upomínky o úhradu, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a pro stručnost na ni soud v odůvodnění odkazuje. Po právní stránce soud vycházel ze zákona číslo 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Zákonný úrok byl pak přiznán s ohledem na § 1970 občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. 5. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve věci úspěšný, byla mu podle § 142 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů řízení podle advokátního tarifu vyhl. č. 177/1996 Sb. ustanovení § 14b, když se jedná o 3 úkony právní služby advokáta á [částka] (převzetí a příprava, podání žaloby podle § 11 odst. 1), 3 paušály po [částka], 21% DPH [částka], soudní poplatek ve výši [částka]. 6. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. 7. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.