12 C 209/2020-24 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení zákonného televizního poplatku ve výši 945 Kč podle zákona č. 348/2005 Sb. za držení televizního přijímače, a to za měsíce 2/2019 až 8/2019, v měsíční výši 135 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou žádal žalobce také přiznání úroku z prodlení z jednotlivých měsíčních plateb v zákonné výši z dlužné částky do 15. 4. 2020 (tedy ve výši 84,62 Kč). Žalobce v žalobě tvrdil, že žalovanému vznikla povinnost úhrady žalované částky za držení televizního přijímače v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., neboť žalovaný nebyl v žalovaném období přihlášen v evidence poplatníků rozhlasového či televizního poplatku, byl však odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě a považuje se tak za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Žalobce dále uvedl, že žalovaný v dané lhůtě na jeho písemnou výzvu nereagoval, a proto jej zařadil do evidence poplatníků, o čemž jej informoval. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K prokázání skutečnosti, že žalovaný byl v žalovaném období skutečně odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, žalobce žádný důkaz nenavrhl. Žalobce toliko prokazuje odeslání výzvy k přihlášení poplatníka spolu s doručenkou k této výzvě a písemnou informaci žalovanému o zařazení do evidence poplatníků, tyto listiny však samy o sobě nemohou naplnit podmínky k uplatnění § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. a založit tak oprávněnost žalobcova nároku. Ostatní navržené a provedené důkazy se nikterak nevztahují k tvrzení žalobce o tom, že žalovaný byl odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, a soud se jimi pro nadbytečnost již nezabývá. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal své tvrzení, že žalovaný byl v žalovaném období odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, tedy k uvedené skutečnosti neunesl důkazní břemeno. Žalobce se na jednání nedostavil. Svou neúčastí na jednání žalobce zmařil poučovací povinnost soudu podle § 118a odst. 3 o.s.ř., když až při provádění důkazů na jednání soud zjistil, že žalobce nenavrhl potřebné důkazy k prokázání svých tvrzení o tom, že žalovaný byl odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, a žalobce si tak zmařil možnost být seznámen s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001). Z výše uvedeného důvodu soudu nezbylo než žalobu zamítnout pro neprokázání žalobních tvrzení žalobcem, který nesl důkazní břemeno. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, neboť žalovaný měl plný úspěch ve věci, avšak žádné náklady mu nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.