12 C 211/2020-26 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení zákonného televizního poplatku ve výši 3 510 Kč podle zákona č. 348/2005 Sb. za držení televizního přijímače, a to za měsíce 4/ 2017 až 6/2018 a 9/2018 až 7/2019, v měsíční výši 135 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou žádal žalobce také přiznání úroku z prodlení z jednotlivých měsíčních plateb v zákonné výši z dlužné částky do 15. 4. 2020 (tedy ve výši 564,67 Kč). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud provedl žalobcem označené důkazy o držení televizního přístroje žalovaným, který byl nazván„ Potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků - Výpis z evidence České pošty -“ a potvrzení České pošty, s. p., že uvedené údaje odpovídají vedeným záznamům v databázi s tím, že údaje poskytnuté poplatníkem jsou převáděny do elektronické podoby a v této formě následně předávány žalobci. Z provedených důkazů nelze zjistit, ani jakým způsobem byly předmětné informace (o držení televizního přijímače) získány, ani od koho. Nelze přehlédnout, že žalobce nikterak nevysvětluje a neprokazuje, jak a od koho žalobce či jeho zástupce získali informace do databáze, jejíž výstup má prokazovat, že právě žalovaný držel od dubna 2017 televizní přijímač, a dále že nic žalovaného s těmito dokumenty nespojuje (kromě uvedení jeho jména, příjmení, data narození a adresy neznámou osobou/nebo programem. Takovéto důkazy nejsou pro soud dostatečně průkazné, když navíc je soudu známo z jiných projednávaných věcí, že žalobce zařazuje fyzické osoby jako poplatníky do své evidence i zcela bez jejich součinnosti. Tvrzení žalobce, že se žalovaná stala držitelem televizního přijímače, nebylo v řízení prokázáno, stejně jako nebylo prokázáno, že se žalovaná sama přihlásila jako poplatník dne 1. 2. 2008. Ostatní navržené a provedené důkazy se nikterak nevztahují ke tvrzení žalobce o tom, že žalovaný byl držitelem televizního přijímače, a soud se jimi pro nadbytečnost již nezabývá. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal své tvrzení, že žalovaný držel v žalovaném období televizní přijímač, tedy k uvedené skutečnosti neunesl důkazní břemeno. Žalobce se na jednání nedostavil. Svou neúčastí na jednání žalobce zmařil poučovací povinnost soudu podle § 118a odst. 3 o.s.ř., když až při provádění důkazů na jednání soud zjistil, že žalobce nenavrhl potřebné důkazy k prokázání svých tvrzení o držení televizního přijímače žalovaným, a žalobce si tak zmařil možnost být seznámen s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001). Z výše uvedeného důvodu soudu nezbylo než žalobu zamítnout pro neprokázání žalobních tvrzení žalobcem, který nesl důkazní břemeno. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, neboť žalovaný měl plný úspěch ve věci, avšak žádné náklady mu nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.