12 C 230/2020-21 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobce se žalobou domáhá zaplacení částek 1 500 Kč a 24 Kč jako dlužné smluvní ceny jízdného ve výši 24 Kč za přepravu žalovaného uskutečněnou žalobcem a dlužné přirážky k jízdnému za porušení přepravního řádu, když žalovaný se neprokázal platným jízdním dokladem při přepravní kontrole přepravy žalovaného uskutečněné žalobcem, a to dne 23. 2. 2020 na lince tramvaje č. 22. Přirážka je účtována v souladu s přepravními podmínkami žalobce. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil. Provedenými listinnými důkazy soud zjistil, že žalovaný dne 23. 2. 2020 v 16:43 h cestoval ve stanici Karlovo náměstí vozidlem žalobce (tramvaj č. 22) bez jízdenky. Ohledně výše žalované částky však žalobce neunesl důkazní břemeno, když neoznačil ani nepředložil žádné důkazy, z nichž by byla zjistitelná výše dluhu žalovaného a to ani na samotném jízdném (chybí platný tarif jízdného), ani na přirážce (chybí platné smluvní přepravní podmínky žalobce). Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal své tvrzení o výši dluhu žalovaného, tedy k uvedené skutečnosti neunesl důkazní břemeno. Žalobce sice předložil Smluvní přepravní podmínky platné od 1. 8. 2018 ve znění 4 dodatků a Tarif PID platný od 1. 2. 2016 ve znění 7 dodatků, soudu je však z úřední činnosti známo, že tyto Smluvní přepravní podmínky již k 23. 2. 2020 neplatily (byly změněny dalším dodatkem) a stejně tak předložený Tarif platný od 1. 2. 2016 již k 23. 2. 2020 neplatil. Vzhledem k nepředložení aktuálně (k datu jízdy žalovaného) platných důkazů, nezbylo než žalobu zamítnout pro neunesení důkazního břemene žalobce. Žalobce se na jednání nedostavil. Svou neúčastí na jednání žalobce zmařil poučovací povinnost soudu podle § 118a odst. 3 o.s.ř., když až při provádění důkazů na jednání soud zjistil, že žalobce nenavrhl potřebné důkazy k prokázání svých tvrzení o výši dluhu, a žalobce si tak zmařil možnost být seznámen s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001). Z výše uvedeného důvodu soudu nezbylo než žalobu zamítnout pro neprokázání žalobních tvrzení žalobcem, který nesl důkazní břemeno. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, neboť žalovaný měl plný úspěch ve věci, avšak žádné náklady mu nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.