19 C 125/2021-29 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky ve výši 1 950 Kč spolu s úrokem z prodlení. Uvedl, že dne [datum] byl žalovaný ošetřen a pobýval v Protialkoholní záchytné stanici [obec], kterou provozuje žalobce. K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt byl žalobcem žalovanému vystaven daňový doklad [číslo] na částku 1 950 Kč, se splatností dne 15.10.2019. Dne [datum] žalovaný uvedený dluh vůči žalobci rovněž uznal co do důvodu a výše. Vzhledem k tomu, že žalovaný vyfakturovanou částku ve výši 1 950 Kč neuhradil, domáhá se žalobce svého nároku soudní cestou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud žalovaného obeslal na evidenční adresu ([ulice a číslo], [obec]), kde mu byly dne 30.6.2021 uloženy na poště a po uplynutí úložní doby byly odeslány zpět soudu. Soud rozhodl bez nařízení jednání, kdy vycházel z důkazů, které předložil žalobce. Z faktury [číslo] bylo zjištěno, že žalobce žalovanému vyúčtoval částku ve výši 1 950 Kč a to za pobyt na Protialkoholní záchytné stanici [obec] dne [datum], se splatností dne 15.10.2019. Z uznání dluhu sepsaného 15.9.2019 má soud za prokázané, že žalovaný dluh vůči žalobci co do důvodu i výše uznal a zavázal se, že tento uhradí. Podle § 17 odst. 4 věta první zákona č. 379/2005 Sb. o ochraně před škodami způsobenými tabákem, alkoholem a jinými látkami, dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. S ohledem na výše uvedené, má soud za prokázáno, že žalobce žalovanému poskytl lékařské ošetření na protialkoholní záchytné stanici. Na základě shora uvedeného zákonného ustanovení žalovanému svědčí povinnost uhradit žalobci náklady na ošetření. Náklady na ošetření žalobce prokázal částkou ve výši 1 950 Kč, kdy cena je prokazována shora uvedenou fakturou. Protože žalobce svůj nárok prokázal, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu včetně úroku z prodlení podle § 1970 obč. zák., přičemž konkrétní sazba úroku z prodlení je stanovena ve vládním nařízení č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch. Právní zástupce žalobce vyúčtoval odměnu dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve výši 1 489 Kč a soud takto vyúčtovanou výši nákladů na právní zastoupení žalobci přiznal. Žalobci tedy náleží náhrada nákladů řízení, tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za zastupování žalobce advokátem ve výši 600 Kč (3 úkony právní služby á 200 Kč), dále třemi paušálními částkami náhrady po 100 Kč jako náhradami advokátových výdajů za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení a podání žaloby včetně doplnění žaloby, předžalobní-jednoduchá výzva) a příslušnou DPH ve výši 21%, což činí částku ve výši 189 Kč Celkem tedy soud spočetl náhradu nákladů řízení v částce ve výši 1 489 Kč. Soud úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení vypočetl dle novely advokátního tarifu č. 120/2014 Sb., ust. § 14b, neboť se v dané věci jedná o podání na ustáleném vzoru uplatněným opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech (nárok z nesplaceného spotřebitelského úvěru). Individualizace návrhu na vydání EPR, resp. žaloby, je v zásadě technického charakteru, když jeho strukturovaný text směřuje k uplatnění v zásadě totožných nároků z totožných důvodů a rozdíly spočívají pouze v technické či administrativní záměně proměnných skutečností vyplývajících z jednotlivých smluvních ujednání (viz judikát Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn.: 17 Co 666/2015). Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu se zákonem i s požadavkem žalobce a to do tří dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.