19 C 175/2021-22 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky celkem ve výši 1 620 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 231,26 Kč. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná nedostála své zákonné poplatkové povinnosti dle zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, kdy neplatila poplatky od října 2017 do září 2020 včetně. Celkem tedy žalobkyni dluží za 36 nezaplacených měsíců na poplatcích částku ve výši 1 620 Kč. Žalobkyně dále kapitalizovala úroky z prodlení za období od 16.10.2017 do 30.9.2020 částkou 231,26 Kč. Pokud jde o přihlášení žalované jakožto poplatníka rozhlasového poplatku, žalobkyně vychází z ust. § 8 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, kdy žalovaná oznámila, že se stala poplatníkem rozhlasového poplatku z každého rozhlasového přijímače, který byl nahlášen, přičemž poplatek se stal splatným nejpozději do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani přes výzvy dluh na rozhlasových poplatcích neuhradila, domáhá se žalobkyně svého nároku soudní cestou. Žalovaná, ze kterou neměl kdo jednat, protože nemá jednatele, byl ustanoven opatrovník z řad advokátů. Opatrovník k žalobě uvedl, že dne 8.1.2010 byla nařízena likvidace žalované usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem pod č.j.: [číslo jednací]. Spolčenost patrně nevykonává žádnou činnost (viz výpis z OR) a jediný společník se zdržuje v [země]. Opatrovník namítl žalobu částečně zamítnout, neboť část nároku je již promlčena. Soud zhodnotil důkazy předložené žalobkyní. Skutečnost, že žalované svědčí povinnost platit koncesionářské poplatky, má soud za prokázanou z Výpisu z evidence rozhlasového poplatníka. Výši dluhu ve výši 1 620 Kč, resp. nehrazení koncesionářských poplatků za období od října 2017 do září 2020 má soud za prokázanou z tabulky přehledu nezaplacených předpisů. Soud má tedy za prokázané, že žalovaná nehradila poplatky za uvedených 36 měsíců a výše dluhu tak činí částku 1 620 Kč. Po právní stránce posoudil soud věc dle zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích. Dle ust. § 6 cit. zákona, měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Dle ust. § 7 odst. 1 poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Dle odst. 2 je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Soud má tedy za té, že žalovaná měla žalobkyni hradit rozhlasové poplatky ve výši 45 Kč měsíčně a proto žalobě vyhověl. Soud však zohlednil i námitku promlčení a žalobu co do částky ve výši 180 Kč zamítl. Žalobkyně požadovala uhradit rozhlasové poplatky od října 2017, avšak žaloba byla podána až dne 20.1.2021. Soud tedy nárok žalobkyně uznal až od února 2018 (resp. od 20.1.2018) a žalobu za 4 měsíce (15.10.2017 15.1. 2018) z důvodu uplynutí zákonné promlčecí tříleté lhůty dle ust. § 629 odst. 1 o.z. zamítl. Úroky z prodlení byly stanoveny dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Zákonné úroky z prodlení byly kapitalizovány od prvého dne prodlení do 30.9.2020. S ohledem na zamítnutí žaloby, byl poměrně krácen i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce 32,16 Kč a žalobkyni toliko přiznán úrok ve výši 199,10 Kč. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně sice měla ve věci plný úspěch, avšak soud prostředky vynaložené na zastupování advokátem nepovažuje za vynaložené účelně. Pokud totiž agendu televizních poplatků žalobkyně sama spravuje - což plyne mj. z výroční zprávy o hospodaření - a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru České televize; nadto lze - podle Ústavního soudu - vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek pokrývat drtivou většinu nákladů rozpočtu žalobkyně, pak je jistě žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama – viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn.: I ÚS 3344/12. Soud tak žalobkyni přiznal náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu za dva úkony právní služby (sepis žaloby, předžalobní výzva) ve výši á 100 Kč (režijní paušál za formulářovou žalobu pro účastníka nezastoupeného advokátem), kdy uvedená částka je odvozena od výše paušální náhrady uvedené v advokátním tarifu (ust. § 151 odst. 3 o.s.ř.) a specifikovaná ve vyhlášce MS ČR č. 254/2015 Sb. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena do tří dnů, v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.