19 C 182/2021-46 — Okresní soud v Litoměřicích

<b>(zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř.)</b> Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky ve výši 2 000 Kč, kteroužto částku požadoval po žalovaném z titulu uzavřené Smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen Smlouva), kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce spol. [právnická osoba] dne 9.5.2014. Předmětem uvedené smlouvy byl závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalovanému sjednané služby elektronických komunikací a závazek žalovaného za poskytnuté služby zaplatit cenu. Součástí Smlouvy bylo rovněž ujednání o pronájmu přijímacího zařízení a to MODEM [anonymizováno 6 slov]). Převzetí tohoto zařízení stvrdil žalovaný svým podpisem na zakázkovém listě ze dne 12.5.2014. Protože žalovaný neuhradil poskytnuté služby elektronických komunikací, právní předchůdce žalobce od smlouvy odstoupil dopisem ze dne 8.10.2014. V rámci odstoupení byl rovněž žalovaný upozorněn na povinnost vrátit poskytnuté zařízení. Dle čl. 7 VOP byl žalovaný povinen vrátit poskytnuté zařízení nepoškozené a funkční do 7i dnů od ukončení Smlouvy a pro případ nevrácení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný smluvní pokutu ani poskytnuté zařízení přes výzvy nevrátil, domáhá se žalobce svého nároku na zaplacení soudní cestou. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce prokazuje Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřené mezi spol. [právnická osoba] a žalobcem dne 31.1.2019. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soudní písemnosti si nepřebíral a tyto mu byly ukládány na poště a po uplynutí úložní doby byly odeslány zpět soudu. Soud žalovaného obesílal na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel ([ulice a číslo], [obec]). Soud ve věci provedl listinné důkazy předložené žalobcem. Jedná se především o Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací uzavřené mezi žalovaným a spol. [právnická osoba] dne 9.5.2014, evidovanou pod č.: [číslo], z které soud zjistil, že právní předchůdce žalobce se zavázal žalovanému poskytovat služby veřejně dostupných elektronických komunikací a žalovaný se zavázal za to žalobci platit poplatky. Pod bodem f) uvedené Smlouvy je uvedeno, že se„ žalovaný zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté Příjímací zařízení včas a v pořádku“. Uvedené ustanovení je psáno drobným písmem na hranici čitelnosti. Instalaci a převzetí zařízení má soud za prokázánu předloženým Zakázkovým listem, ke shora uvedené smlouvě ze dne 12.5.2014, z kterého vyplývá, že shora uvedené zařízení USB bylo předáno žalovanému, který se rovněž zavázal, že pokud jej včas nevrátí zaplatí smluvní pokutu dle ceníku. V předloženém Ceníku služeb je uvedeno, že smluvní pokuta za navrácené zařízení typu MODEM je účtována pokuta ve výši 2000 Kč. Odstoupení od smlouvy a výzvu k vrácení poskytnutého zařízení má soud za prokázanou z dopisu ze dne 8.10.2014 adresovaného žalovanému. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je v tomto případě nedůvodná. Bylo sice prokázáno, že žalovaný za poskytované služby poplatky žalobci nehradil a žalobce v souladu se Smlouvou od této odstoupil. Soud tedy skutková tvrzení žalobce obsažená v žalobě považuje na základě shora uvedených listinných důkazů v tomto směru za prokázaná. Předmětem sporu je však to, zda žalobce je oprávněn účtovat žalovanému uvedenou smluvní pokutu za nevrácené zařízení. Bylo prokázáno, že žalovaný Smlouvu podepsal, kdy součástí smlouvy bylo i ustanovení o smluvní pokutě. Ustanovení o smluvní pokutě je však v dané věci zcela neurčité, kdy je zde pouze obecně vyjádřena možnost požadovat smluvní pokutu za navrácené zařízení, avšak nejpodstatnější informace vztahující se ke smluvní pokutě (její výše) zde uvedena není, když je pouze obecně odkázáno na Ceník právní předchůdce žalobce. Rovněž zde není uvedeno, za jakých podmínek je možno smluvní pokutu nárokovat, tedy do kdy má žalovaný povinnost poskytnuté zařízení vrátit. Žalovaný v tak v pozici spotřebitele neobdržel ze strany právního předchůdce žalobce ve Smlouvě informaci za jakých podmínek a v jaké výši bude smluvní pokuta nárokována. To, že je výše smluvní pokuty uvedena až v nepodepsaném Ceníku služeb, je dle názoru soudu nepřípustné. V nálezu Ústavního soudu ČR, vydaného pod sp. zn.: I. ÚS 3512/11 bylo konstatováno, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách, na rozdíl třeba od obchodních smluv, mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich, v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě, skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Jedná se, stručně řečeno, o zákaz překvapivých ujednání. S ohledem na shora uvedené, soud žalobu na zaplacení částky ve výši 2 000 Kč z titulu smluvní pokuty zamítl, neboť v daném případě žalovaný, jakožto spotřebitel a konzument služby poskytovanou žalobcem, nemohl vědět, v jaké výši a za jakých podmínek bude smluvní pokuta nárokována. Ad absurdum dovedeno, by tak žalobce mohlo nárokovat po žalovaném smluvní pokutu např. i 10 000 Kč za nevrácené zařízení, pouze proto, že by to bylo uvedeno v nepodepsaném Ceníku právního předchůdce žalobce. Soud zohlednil i to, že ustanovení o smluvní pokutě ve smlouvě je publikována vskutku miniaturním písmem na hranici čitelnosti, patrně tak, aby ušla pozornosti spotřebitele. Vzhledem k tomu, že podstatnou částí smluvní pokuty je i stanovení její výše, má soud za to, že smluvní pokuta nebyla mezi účastníky řádně sjednána. Žalobce, jakožto dodavatel, disponující oproti žalované, co by spotřebiteli, ekonomicky větší silou a právním zázemím, nemůže ve formulářové smlouvě, kdy žalovaný nemá žádnou možnost v průběhu kontraktace jakkoliv ovlivnit obsah smlouvy, výši smluvní pokuty sjednat pouze obecným odkazem na Ceník. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve věci úspěšný, náležela by mu náhrada nákladů řízení. S ohledem na to, že ze spisu vyplývá, že žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.