19 C 307/2020-16 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se žalobou podanou dne 15.10.2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích domáhal zrušení vyživovací povinnosti ke své dceři [celé jméno žalované], která již nabyla zletilosti. Důvodem podání žaloby je skutečnost, že dcera v červnu 2020 úspěšně vykonala závěrečnou zkoušku v učebním oboru a byl jí vydán výuční list. Žalovaná rovněž nastoupila do zaměstnání, když dne 30.7.2020 uzavřela pracovní smlouvu a dne [číslo] nastoupila jako sanitářka do [zaměstnavatel] [anonymizováno]. Naposledy bylo o výživném rozhodováno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 2. 7. 2012, pod č. j. [číslo jednací], [číslo jednací] [anonymizována tři slova] [spisová značka]. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, žaloba spolu s výzvou, zda souhlasí s vydáním rozsudku bez jednání, jí byla doručena do vlastních rukou dne 22.12.2020 na adresu [adresa žalobce a žalované]. 3. Se souhlasem účastníků, kdy jejich souhlas soud s odkazem na ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. presumoval, soud vydal rozsudek, aniž by nařídil jednání a v rámci nařízeného jednání prováděl dokazování. 4. Z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 2. 7. 2012, č. j. [číslo jednací], [číslo jednací] [anonymizována tři slova] [spisová značka], který nabyl právní moci dne 6. 8. 2012, soud zjistil, že byly upraveny poměry k tehdy nezl. [celé jméno žalované], [datum narození], kdy soud schválil dohodu rodičů o výkonu rodičovských práv a povinností tak, že nezl. [jméno] byla pro dobu po rozvodu svěřena do péče matky a otec se zavázal na ni přispívat výživné v částce 3 500 Kč měsíčně. 5. Z pracovní smlouvy sud zjistil, že tato byla uzavřena mezi zaměstnavatelem [zaměstnavatel] [anonymizováno] a žalovanou, jako zaměstnancem a to dne 30.7.2020. Žalovaná se zavázala, že nastoupí do zaměstnání od 3.8.2020 jako sanitárka. Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, do 31.12.2021. 6. Ukončení vzdělání žalované je pak prokazováno Vysvědčením o závěrečné zkoušce, které bylo vydáno [název školního zařízení] [anonymizováno] [právnická osoba] dne 15. června 2020. <i>7. Podle 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (nového občanského zákoníku) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 shora uvedeného zákona, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit.</i> 8. Na základě shora uvedeného, soud dospěl k závěru, že již nejsou dány podmínky pro plnění vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované, která je již zaměstnána a je schopna se sama živit. Soud tedy svým rozhodnutím zrušil vyživovací povinnost žalobce a to s účinností od 1.8.2020, kdy žalovaná nastoupila do zaměstnání. 9. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když úspěšný žalobce žádnou konkrétní částku na náhradě nákladů nepožadoval, resp. tuto nevyúčtoval a z obsahu vyplývá, že mu ani žádné náklady nevznikly.