19 C 320/2020-43 — Okresní soud v Litoměřicích

<b>(zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř.)</b> 1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky ve výši 2 000 Kč, kteroužto částku požadoval po žalované z titulu uzavřené Smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen Smlouva), kterou uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce spol. [právnická osoba] dne 30.9.2015. Předmětem uvedené smlouvy byl závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalované sjednané služby elektronických komunikací a závazek žalované za poskytnuté služby zaplatit cenu. Součástí Smlouvy bylo rovněž ujednání o pronájmu přijímacího zařízení a to [název zařízení] [anonymizováno]. Převzetí tohoto zařízení stvrdila žalovaná svým podpisem na zakázkovém listě ze dne 1.10.2015. Protože žalovaná neuhradila poskytnuté služby elektronických komunikací právní předchůdce žalobce od smlouvy odstoupil dopisem ze dne 9.3.2016. V rámci odstoupení byla rovněž žalovaná upozorněna na povinnost vrátit poskytnuté zařízení. Dle čl. 7 VOP byla žalovaná povinna vrátit poskytnuté zařízení nepoškozené a funkční do 7i dnů od ukončení Smlouvy a pro případ nevrácení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná smluvní pokutu ani poskytnuté zařízení přes výzvy nevrátila, domáhá se žalobce svého nároku na zaplacení soudní cestou. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce prokazuje Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřené mezi spol. [právnická osoba] a žalobcem dne 31.1.2019. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, soudní písemnosti si nepřebírala a tyto jí byly ukládány na poště a po uplynutí úložní doby jí byly vhozeny do poštovní schránky. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy předložené žalobcem. Jedná se především o Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací uzavřené mezi žalovanou a spol. [právnická osoba] dne 30.9.2015, evidovanou pod č.: [číslo], z které soud zjistil, že právní předchůdce žalobce se zavázal žalované poskytovat služby veřejně dostupných elektronických komunikací a žalovaná se zavázala za to žalobci platit poplatky. Pod bodem f) uvedené Smlouvy je uvedeno, že se„ žalovaná zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté Příjímací zařízení včas a v pořádku“. Uvedené ustanoven je psáno drobným písmem na hranici čitelnosti. 4. Instalaci a převzetí zařízení má soud za prokázánu předloženým zakázkovým listem, ke shora uvedené smlouvě ze dne 1.10.2015, z kterého vyplývá, že shora uvedené zařízení USB bylo předáno žalované, která s rovněž zavázala, že pokud jej včas nevrátí zaplatí smluvní pokutu dle ceníku. 5. V předloženém Ceníku služeb je uvedeno, že smluvní pokuta za navrácené zařízení typu STB je účtována pokuta ve výši 2000 Kč. Odstoupení od smlouvy a výzvu k vrácení poskytnutého zařízení má soud za prokázanou z dopisu ze dne 9.3.2016 adresovaného žalované. 6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je v tomto případě nedůvodná. Bylo sice prokázáno, že žalovaná za poskytované služby poplatky žalobci nehradil a žalobce v souladu se Smlouvou od této odstoupil. Soud tedy skutková tvrzení žalobce obsažená v žalobě považuje na základě shora uvedených listinných důkazů v tomto směru za prokázaná. 7. Předmětem sporu je však to, zda žalobce je oprávněn účtovat žalované uvedenou smluvní pokutu za nevrácené zařízení. Bylo prokázáno, že žalovaná Smlouvu podepsala, kdy součástí smlouvy bylo i ustanovení o smluvní pokutě. Ustanovení o smluvní pokutě je však v dané věci zcela neurčité, kdy je zde pouze obecně vyjádřena možnost požadovat smluvní pokutu za navrácené zařízení, avšak nejpodstatnější informace vztahující se ke smluvní pokutě a to její výše, zde uvedena není, když je pouze obecně odkázáno na Ceník právní předchůdce žalobce. Rovněž zde není uvedeno, za jakých podmínek je možno smluvní pokutu nárokovat, tedy do kdy má žalovaná povinnost poskytnuté zařízení vrátit. Žalovaná v tak v pozici spotřebitele neobdržela ze strany právního předchůdce žalobce informaci za jakých podmínek a v jaké výši bude smluvní pokuta nárokována. To, že je výše smluvní pokuty uvedena až v nepodepsaném Ceníku služeb, je dle názoru soudu nepřípustné. 8. V nálezu Ústavního soudu ČR, vydaného pod sp. zn.: I. ÚS 3512/11 bylo konstatováno, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách, na rozdíl třeba od obchodních smluv, mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich, v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě, skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Jedná se, stručně řečeno, o zákaz překvapivých ujednání. 9. S ohledem na shora uvedené, soud žalobu na zaplacení částky ve výši 2 000 Kč z titulu smluvní pokuty zamítl, neboť v daném případě žalovaná, jakožto spotřebitel a konzument služby poskytovanou žalobcem, nemohla vědět, v jaké výši a za jakých podmínek bude smluvní pokuta nárokována. Ad absurdum dovedeno, by tak žalobce mohlo nárokovat po žalované smluvní pokutu např. i 10 000 Kč za nevrácené zařízení, pouze proto, že by to bylo uvedeno v nepodepsaném Ceníku právního předchůdce žalobce. 10. Vzhledem k tomu, že podstatnou částí smluvní pokuty je i stanovení její výše, má soud za to, že smluvní pokuta nebyla mezi účastníky řádně sjednána, Žalobce, jakožto dodavatel, disponující oproti žalované, co by spotřebiteli, ekonomicky větší silou a právním zázemím, nemůže ve formulářové smlouvě, kdy žalovaná nemá žádnou možnost v průběhu kontraktace jakkoliv ovlivnit obsah smlouvy, výši smluvní pokuty sjednat pouze obecným odkazem na Ceník. 11. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla ve věci úspěšná, náležela by jí náhrada nákladů řízení. S ohledem na to, že ze spisu vyplývá, že žalované žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.