20 C 331/2020-42 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se na žalované svou žalobou domáhala zaplacení částky 67 221,02 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 1. 11. 2018 jako nájemce se žalobkyní jako vlastníkem smlouvu o nájmu bytu [číslo] o velikosti 84,9 m2 ve druhém nadzemním podlaží budovy [adresa]. Nájem byl ukončen ke dni 31.3.2019 a byt byl žalovanou vyklizen a předán zpět žalobkyni. Žalovaná byla povinna platit nájemné ve výši 12.735,00 Kč měsíčně a dále 2. platit úhrady za služby spojené s užíváním bytu, a to konkrétně za dodávku vody, odvádění odpadních vod, dodávku plynu a elektrické energie. Žalovaná však nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu platila buď s prodlením nebo je neplatila vůbec; dluh žalované na nájemném a službách spojených s užíváním bytu činí celkem částku 63.196,02 Kč s přísl., z toho částka ve výši 35.175,00 Kč s přísl. představuje nedoplatek na měsíčním nájemném za měsíce listopad 2018 až březen 2019. Částka ve výši 28.021,02 Kč představuje nedoplatek z vyúčtování zálohově hrazených služeb spojených s užíváním předmětného bytu. Předepsané zálohy na služby nebyly žalovanou hrazeny. Dále při předání bytu zpět dne 31.3.2019, bylo žalobkyní zjištěno poškození dveří koupelny, jejichž výměnu vyčíslila žalobce na částku 4.025,0Kč. Žalovaná ani přes předžalobní upomínku žalobkyni ničeho neuhradila. 3. K jednání konaném dne 29.1.2021 žalovaná nedostavila, ačkoliv k němu byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) občanského soudního řádu, svou neúčast řádně neomluvila a ani nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně, která se k jednání dostavila, navrhnula vydání rozsudku pro zmeškání. 4. Protože byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, soud podle ustanovení § 153b odst. 1 o.s.ř. vynesl rozsudek pro zmeškání, kterým žalobě zcela vyhověl, přičemž tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu vzal za nesporná. 5. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 6. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení. 7. Jelikož žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná přiznal jí soud vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.690,00 Kč, z nákladů právního zastoupení za 3,5 úkonu právní služby á 3.820,00 Kč dle § 7 vyhl. 177/1996 Sb., 4x režijního paušálu á 300,00 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb., (za přípravu a převzetí, za podání žaloby, výzvu k plnění ½, účast při jednání dne 29.1.2021),), a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 3.059,70 Kč, celkem je tedy žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku 20.319,70 Kč. 8. Předžalobní upomínku ze dne 13.1.2020 soud vyhodnotil jako jednoduchou výzvu k plnění, když ji vzhledem k obsahu a rozsahu nelze považovat za základní skutkový a právní rozbor, neboť neobsahuje žádná zákonná ustanovení dopadající na vztah mezi účastníky. 9. Cestovného a náhrady za promeškaný čas se žalobkyně výslovně vzdala a nepožadovala je přiznat. 10. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. 11. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobce.