21 C 101/2021-28 — Okresní soud v Litoměřicích

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 087 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dodávala pitnou vodu a odváděla odpadní vody na základě smlouvy ze dne 5. 8. 2015 uzavřené se žalovaným do odběrného místa na adrese [adresa]. Za období od 12. 10. 2020 do 10. 12. 2020 bylo odebráno vodné v množství 11m3 a stočné v množství 11m3. Žalobkyně vystavila fakturu [číslo] na částku 1 087 Kč se splatností 31. 12. 2020. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil v termínu splatnosti, a to ani později přes upomínku. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně na základě smlouvy ze dne 5. 8. 2015 dodávala na odběrné místo na adrese [adresa] vodu. Za období od 12. 10. 2020 do 10. 12. 2020 bylo odebráno vodné v množství [anonymizováno] a stočné v množství [anonymizováno]. Žalobkyně vystavila fakturu [číslo] na částku 1 087 Kč se splatností 31. 12. 2020. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil v termínu splatnosti, a to ani později přes upomínku ze dne 5. 2. 2021. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Po právní stránce pak vycházel ze zákona číslo 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření kupní smlouvy o dodávce vody ve smyslu § 2079 a následujících o.z., podle kterých z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu, když i v § 8 odst. 13 zákona o vodovodech a kanalizacích je stanoveno, že vlastník vodovodu má právo na úplatu za dodávku pitné vody (dále jen„ vodné“), pokud ze smlouvy uzavřené podle odst. 2 citovaného zákona nevyplývá, že vodné se platí provozovateli vodovodu (§ 20). Na základě Smlouvy vznikla žalobkyni povinnost dodávat žalovanému do shora uvedeného odběrného místa vodu a žalovanému vznikla povinnost zaplatit stanovenou cenu za odebranou vodu. Žalovaný však nesplnil svou povinnost, když nezaplatil sjednanou cenu za odebranou vodu vyúčtovanou mu žalobkyní v předmětném období. Cena dodané vody byla žalobkyní stanovena na základě ujednání mezi účastníky, tj. na základě množství dodané vody naměřené vodoměrem na studenou vodu, vynásobené cenou stanovenou cenovými předpisy žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.