21 C 115/2021-46 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 1 690,44 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] podle níž žalovaný žalobkyni nezaplatil pojistné za dobu od 28. 5. 2019 do 18. 9. 2019. Žalobkyně dále požadovala po žalovaném 200 Kč coby náklady spojené s uplatněním pohledávky (náklady na zaslání upomínky). 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.), bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že dne 28. 8. 2018 uzavřela žalobkyně, jako pojistitel, a žalovaný, jako pojistník, pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo povinné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla značky Citroën [anonymizována dvě slova] (RZ [anonymizováno]), s počátkem pojištění ode dne 28. 8. 2018, na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal žalobkyni platit čtvrtletní pojistné ve výši 1 344 Kč (ročně 5 376 Kč), s účinností od počátku pojištění, kdy bylo splatné pojistné za první pojistné období. K navýšení pojistného na částku 6 236 Kč ročně (čtvrtletní pojistné 1 559 Kč) došlo ke dni 28. 8. 2019. Žalobkyně v řízení tvrdila, že pojistná smlouva trvala po celou rozhodnou dobu a že jí žalovaný - na jejím základě – doposud dluží na pojistném za dobu od 28. 5. 2019 do 18. 9. 2019 částku ve výši 1 690,44 Kč; v řízení přitom nevyšlo najevo nic, co by její tvrzení vyvrátilo anebo jen zpochybnilo, naopak, tato jsou v souladu s výsledky provedeného dokazování. Z ostatních listinných důkazů (informace o zániku pojistné smlouvy ze dne 28. 9. 2019, informace o nedoplatku pojistného ze dne 9. 11. 2019, upomínka ze dne 28. 7. 2019, předžalobní upomínka ze dne 21. 9. 2020, podací arch ze dne 23. 9. 2020) soud neučinil žádná další relevantní skutková zjištění. 4. Po právní stránce soud smlouvu uzavřenou mezi účastníky posoudil jako pojistnou smlouvu podle ustanovení § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. Žalobou uplatněný nárok je nárokem na zaplacení pojistného podle § 2782 odst. 1 o. z. a žádaný úrok z prodlení odpovídá § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení; jež žalobkyni náleží ode dne následujícího po splatnosti běžného pojistného. 5. V části, ve které soud neshledal žalobu důvodnou, tj. ve které se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení poplatku za odeslání upomínky ve výši 200 Kč (nákladů spojených s uplatněním pohledávky), posoudil coby smluvní pokutu. Ujednání o smluvní pokutě, jež nebylo součástí samotného smluvního textu (pojistné smlouvy), pod který žalovaný připojil svůj podpis, nýbrž součástí všeobecných pojistných podmínek, na něž smlouva odkazuje, soud shledal nepoctivým, a to při respektování závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, jehož nosnými důvody jsou obecné soudy při svém rozhodování v obdobných případech vázány (srov. kupř. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 2013, sp. zn. IV. ÚS 3465/12). Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 deklaroval, že v rámci spotřebitelských smluv zásadně nemohou být ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), s tím, že výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Pokud je ujednání o smluvní pokutě – v rozporu s citovaným názorem Ústavního soudu – obsaženo toliko ve všeobecných obchodních podmínkách, nelze jej považovat za poctivé a věřiteli nelze právo na takto sjednanou smluvní pokutu přiznat (viz též § 265 Obch. Z, popř. § 6 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Nad rámec uvedeného soud uvádí, že obecně lze přiznat náklady na upomínku coby příslušenství pohledávky v případě, že odpovídá faktickým nákladům (poštovnému), je doložená a nejde o nahodile určenou částku (není zřejmé, co má částka 200 Kč konkrétně pokrýt - to žalobkyně ani netvrdila, a až trojnásobně převyšuje doporučené poštovné). 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla až na nepatrnou část úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 690,44 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za úkon sdělení ze dne 2. 6. 2021 a sdělení ze dne 3. 11. 2021, neboť tyto úkony již jen doplňují podanou žalobu a neshledal je jako účelně vynaložené pro účely přiznání odměny. 7. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.