21 C 151/2021-35 — Okresní soud v Litoměřicích

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 1 950 Kč spolu s úrokem z prodlení. Uvedla, že dne 6. 10. 2019 byl žalovaný ošetřen a pobýval v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo], kterou provozuje žalobkyně. K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt byl žalobkyní žalovanému vystaven daňový doklad [číslo] na částku 1 950 Kč, se splatností dne 5. 11. 2019. Uvedená částka se skládá z nákladů na zdravotní péči ve výši 441 Kč, 2 x Alkotest 2x80 Kč, celkem ve výši 160 Kč, zdravotnický materiál ve výši 19 Kč, pití ve výši 30 Kč a mycí a desinfekční prostředky ve výši 150 Kč, biochemie 250 Kč, ubytování 900 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný vyfakturovanou částku ve výši 1 950 Kč neuhradil, domáhá se žalobkyně svého nároku soudní cestou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Dne 6. 10. 2019 žalovaný uznal vůči žalobkyni svůj závazek zaplatit žalobkyni částku 1 950 Kč za dopravu a ošetření v protialkoholní záchytné stanici, kde byl přijat a ošetřen dne 6. 10. 2019, a to do 30 dnů od podpisu uznání. Podle § 2053 obč. zák. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 89a zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, protialkoholní a protitoxikomanická záchytná služba (dále jen "záchytná služba") je zdravotní službou poskytovanou osobě, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek. Podle § 89e výše uvedeného zákona prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žalobkyně prokázala, že došlo k ošetření žalovaného na záchytné stanici a přes výzvu žalovaný svůj dluh, jenž vůči žalobkyni uznal, neuhradil. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu, přičemž zákonné úroky z prodlení vyplývají z § 1970 občanského zákoníku a příslušného nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Právní zástupce žalobkyně vyúčtoval odměnu dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve výši 1 489 Kč a soud takto vyúčtovanou výši nákladů na právní zastoupení žalobkyni přiznal. Žalobkyni tedy náleží náhrada nákladů řízení tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 600 Kč (3 úkony právní služby á 200 Kč), dále třemi paušálními částkami náhrady po 100 Kč jako náhradami advokátových výdajů za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení a podání žaloby, zaslání předžalobní výzvy) a příslušnou DPH ve výši 21 %, což činí částku ve výši 189 Kč Celkem tedy soud spočetl náhradu nákladů řízení v částce ve výši 1 489 Kč. Soud úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení vypočetl dle novely advokátního tarifu č. 120/2014 Sb., ust. § 14b, neboť se v dané věci jedná o podání na ustáleném vzoru uplatněným opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech. Individualizace návrhu na vydání EPR, resp. žaloby, je v zásadě technického charakteru, když jeho strukturovaný text směřuje k uplatnění v zásadě totožných nároků z totožných důvodů a rozdíly spočívají pouze v technické či administrativní záměně proměnných skutečností (viz judikát Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn.: 17 Co 666/2015). Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu se zákonem i s požadavkem žalobkyně, a to do tří dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.