21 C 234/2021 — Okresní soud v Litoměřicích

Manželka se návrhem došlým k soudu dne [datum] domáhala rozvodu manželství. Svůj návrh odůvodnila tím, že ačkoliv manželství účastníků bylo zpočátku spokojené, postupem času se začaly objevovat neshody, které se stupňovaly a v jejichž důsledku došlo v únoru 2020 k ukončení společného soužití. Společné soužití bylo velice složité s ohledem na jazykovou bariéru mezi manžely. Manželka vyloučila možnost obnovy manželského soužití, vztahy mezi nimi jsou už pouze přátelské. Manžel s rozvodem manželství nesouhlasil s tím, že má za to, že jejich manželství není trvale a nenapravitelně rozvráceno, neboť přestože již [anonymizováno] společnou domácnost, jsou v pravidelném kontaktu. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť manžel je státním příslušníkem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, proto se soud nejprve zabýval otázkou pravomoci českých soudů a otázkou rozhodného práva. Pravomoc českých soudů v dané věci je založena podle § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen jako ZPMS), když manželka je státním občanem ČR. Rozhodným právem je podle § 49 odst. 1 ve spojení s § 50 odst. 1 právo české s ohledem na obvyklý pobyt manželů v ČR. Dokazováním, které soud provedl při jednání, jakož i ze shodných tvrzení účastníků, soud zjistil tyto skutečnosti: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce] a je zapsáno v knize manželství tohoto úřadu ve svazku [anonymizována dvě slova] [rok], [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo]. Z manželství se nenarodilo žádné dítě. U manželky se jedná o manželství první, u manžela o manželství třetí. Manželka je státním občanem České republiky a manžel je státním příslušníkem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Manželka ve své účastnické výpovědi uvedla, že již krátce po svatbě se ve vztahu objevily problémy, jejichž příčinou byla skutečnost, že manžel neovládal český jazyk. Přestože manželka svého manžela opakovaně žádala, aby se český jazyk začal učit, její žádost nebyla vyslyšena. Manžel velice špatně snášel, když si manželka vyšla s přáteli za zábavou. Jako příčinu rozvratu manželství shledala, že neustále cítila ze strany svého manžela tlak, aby veškerý svůj volný čas trávila pouze doma a neměla žádný vlastní život. Manželka se v březnu 2020 odstěhovala ze společné domácnosti, od té doby mají pouze přátelský vztah. Manželka již v manželství dále setrvávat nechce. Manžel ve své účastnické výpovědi uvedl, že manželství účastníků bylo zpočátku v podstatě spokojené, problémy vyvstaly až v okamžiku, kdy si společně pořídili dům. S ohledem na to, že manžel neovládal český jazyk, bylo veškeré vyřizování ohledně domu na manželce, což vedlo k napětí ve vztahu. Ačkoliv se manžel zpočátku snažil český jazyk naučit, bylo pro něj velice obtížné si tuto jazykovou dovednost udržet, když jak v práci, tak i doma hovořil ve svém rodném jazyce. Poté co se manželka odstěhovala ze společné domácnosti, byli i nadále v kontaktu a intimně se stýkali. Manžel uvedl, že je toho názoru, že by se jejich vztah neměl rozpadnout jen kvůli jazykové bariéře, neboť ta se dá překonat. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 2 o. z., přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle § 756 o. z., soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Přestože je manžel přesvědčen, že manželství účastníků by i nadále mohlo fungovat a problémy spočívající v jazykové bariéře by se daly překonat, manželka je pevně rozhodnuta, že v manželství dále setrvávat nechce. Za těchto okolností je zřejmé, že manželství již nemůže plnit funkci vzájemné podpory a pomoci, když jeden z manželů nemá zájem ve vztahu pokračovat a manželé spolu již delší dobu nežijí. Nadto nelze nikoho nutit, aby v manželství proti své vůli setrvával. Soud proto dospěl k závěru, že manželské soužití účastníků je tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že již nelze očekávat jeho obnovení. Příčinu rozvratu manželství soud shledal na straně obou účastníků, kteří se na něm podíleli v zásadě rovným dílem, protože nebyli schopni překonat překážky (a to především v jazykové bariéře), které se v jejich vztahu objevily, což v konečném důsledku vedlo k vzájemnému odcizení a ochladnutí vztahu. Výrok o nákladech řízení vychází z § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „ z. ř. s.“), dle kterého bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Přitom v dané věci soud neshledal okolnosti odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z manželů.