21 C 273/2020-35 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky s příslušenstvím, kterou jí dluží na jízdném a přirážce jízdného za jízdu vozidlem MHD bez platného jízdního dokladu ve dnech níže uvedených. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaný dne 15. 12. 2017 v 11:11 hodin cestoval prostředkem městské hromadné dopravy provozovaným žalobkyní- linkou 057, dále ve dnech 19. 12. 2017 v 14:10 hodin linkou 051, dne 23. 1. 2018 v 14:31 hodin linkou 051, dne 10. 5. 2018 v 11:11 hodin linkou 060 a na výzvu pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 18 Kč (za každou jízdu bez platného jízdního dokladu ve dnech 15. 12. 2017, 19. 12. 2017, 23. 1. 2018), jízdné ve výši 10 Kč (za jízdu bez platného jízdního dokladu dne 10. 5. 2018) a přirážku jízdného ve výši 1 500 Kč za každou jízdu. Jízdné a přirážka byly splatné v den jízdy bez platného jízdního dokladu (ten byl sepsán v den předmětné jízdy). Po právní stránce soud věc posoudil dle právních předpisů účinných v době vzniku žalobou uplatněného nároku, a to s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.). Žalovaný cestoval silničním vozidlem, aniž by se na výzvu pověřené osoby prokázal platným jízdním dokladem. Cestující je v takovém případě povinen zaplatit jízdné a dále přirážku k jízdnému, kterou stanoví dopravce v přepravních podmínkách a nesmí přesáhnout 1 500 Kč (srov. ustanovení § 18a odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě). Úrok z prodlení žalobkyně požadovala pro jednotlivé částky vždy ode dne, kdy žalovaný již byl v prodlení se zaplacením celého dluhu za předmětnou jízdu, a jeho výše je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a prováděcím nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.