7 C 281/2021-28 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení [částka] s příslušenstvím, s tím, že dne [datum] při jízdě na lince 057 trolejbus, dne [datum] na lince 060 trolejbus a dne [datum] na lince 051 trolejbus hromadné dopravy provozované žalobkyní se žalovaná neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní žalobkyně požadovala jízdné ve výši 3 x [částka] a přirážku k jízdnému ve výši 3 x [částka], žalovaná ovšem požadované nezaplatila. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Soud ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum] zjistil, že žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne [datum] v 10:06 hodin na lince [číslo] č. vozu 559. Na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného [částka] a přirážky k jízdnému [částka] jsou soudu známy z jeho úřední činnosti a Smluvních přepravních podmínek a Tarifu Dopravního podniku [územní celek]. 4. Soud ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum] zjistil, že žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne [datum] v 16:24 hodin na lince [číslo] č. vozu 421. Na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného [částka] a přirážky k jízdnému [částka] jsou soudu známy z jeho úřední činnosti a Smluvních přepravních podmínek a Tarifu Dopravního podniku [územní celek]. 5. Soud ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum] zjistil, že žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne [datum] v 12:21 na lince [číslo] č. vozu 426. Na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného [částka] a přirážky k jízdnému [částka] jsou soudu známy z jeho úřední činnosti a Smluvních přepravních podmínek a Tarifu Dopravního podniku [územní celek]. 6. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaná dne [datum], [datum] a [datum] cestovala prostředkem městské hromadné dopravy provozovaným žalobkyní a na výzvu pověřené osoby se neprokázala platným jízdním dokladem, čímž jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 3 x [částka] a přirážku jízdného ve výši 3 x [částka]. Jízdné a přirážka byly splatné v den jízdy bez platného jízdního dokladu, (ten byl sepsán v den předmětné jízdy). Po právní stránce soud věc posoudil dle právních předpisů účinných v době vzniku žalobou uplatněného nároku, a to s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“). Žalovaná cestovala drážním/silničním vozidlem, aniž by se na výzvu pověřené osoby prokázala platným jízdním dokladem. Cestující je v takovém případě povinen zaplatit jízdné a dále přirážku k jízdnému, kterou stanoví dopravce v přepravních podmínkách a nesmí přesáhnout [částka] (srov. ustanovení § 18a odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě popř. ustanovení § 37 odst. 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách). Úrok z prodlení žalobkyně požadovala pro jednotlivé částky vždy ode dne, kdy žalovaná již byla v prodlení se zaplacením celého dluhu za předmětnou jízdu, a jeho výše je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a prováděcím nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje [částka]. 8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.