8 C 281/2021-16 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalované, která je jeho dcerou. Výživné požadoval zrušit s ohledem na skutečnost, že žalovaná [anonymizována dvě slova] a tak se již [anonymizováno] na své [anonymizována dvě slova]. Dále uvedl, že s ním žalovaná není v žádném kontaktu, pokus o smírné řešení nebyl úspěšný. Žádal soud o vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že jeho vyživovací povinnost k žalované bude zrušena k [datum]. Žalovaná ve svém písemném vyjádření došlém zdejšímu soudu dne [datum] k věci uvedla, že se zrušením vyživovací povinnosti žalobce nesouhlasí, neboť sice ve studiu nadále nepokračuje a [anonymizováno] s [anonymizováno], ale [anonymizována čtyři slova] si pouze [anonymizováno]. Z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích č. j.: [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že byla soudem schválena dohoda, ve které se žalobce se zavázal přispívat na výživu žalované částkou ve výši [částka] měsíčně. Dle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. V daném případě bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaná své studium, tedy přípravu na budoucí povolání, ukončila, a to [anonymizována tři slova]. Je tedy zřejmé, že tímto okamžikem se stala schopnou sama se živit a byly zde tedy splněny podmínky pro to, aby soud vyživovací povinnost žalobce k žalované zrušil. Soud rozhodl o zrušení výživného ke dni [datum] v souladu s návrhem žalobce. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když ve věci úspěšný žalobce se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal.