8 C 98/2020-60 — Okresní soud v Litoměřicích

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce v žalobě uvedl, že je vlastníkem ideálního spoluvlastnického podílu ve výši [číslo] vzhledem k celku nemovité věci a to pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří v k.ú. [obec], [územní celek], zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, [stát. instituce]. Na pozemku je umístěna stavba, bytový dům [adresa], kde žalovaný je vlastníkem bytové jednotky [číslo] s podílem na společných částech domu o velikosti [číslo], zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] úřadu pro Ústecký kraj, [stát. instituce]. Mezi žalobcem a žalovaným nedošlo k uzavření nájemní smlouvy a proto je žalovaný vyzýván k úhradě za užívání nemovité věci bez právního důvodu. Žalovaná částka odpovídá obvyklému nájemnému, které bylo stanoveno na základě předloženého výpočtu jako obvyklá výše za užívání a která činí za období 1 roku částku 672 Kč. Žalobce zaslal žalovanému výzvu k zaplacení za období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 672 Kč dne 11. 5. 2020 s termínem zaplacení do 15. 6. 2020. Žalovaný však nezaplatil. Žalobce požaduje i úroky z prodlení dle platné právní úpravy. Žalobce pozemek ocenil nákladovou metodou dle přiloženého„ Ocenění majetku státu ze dne 28. 6. 2013. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud ověřil skutečnosti, jež žalobce uvedl v žalobě a v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a odst. 2 upravující bezdůvodné obohacení žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.