19 C 426/2021 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobce se žalobou po žalované domáhal zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Uvedl, že je provozovatelem veřejné drážní a silniční dopravy. Dne [datum] byla žalovaná na lince tramvaje [číslo] přepravována žalobcem, přičemž žalobce zjistil, že žalovaná nemá platný jízdní doklad, čímž porušila smluvní přepravní podmínky. Žalované žalobce dle smluvních a přepravních podmínek vyúčtoval za černou jízdu v roce 2021 přirážku ve výši [částka], kterou žalovaná ani přes výzvy neuhradila. Soud ve věci rozhodl se souhlasem stran bez nařízení ústního jednání, přičemž souhlas žalované dovodil dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. Žalované byly soudní písemnosti zasílány na adresu evidovanou v registru obyvatel ([ulice a číslo], [obec]), avšak na uvedené adrese si žalovaná písemnosti nepřebírala, proto jí byly dne [datum] uloženy na poště. Po uplynutí úložní doby byly písemnosti odeslány zpět soudu. Soud vycházel z důkazů předložených žalobcem a to ze Zápisu o provedené přepravní kontrole, z kterého vyplývá, že žalovaná uskutečnila černou jízdu dne [datum], čas 17:44 hod., linka tramvaje [číslo] stanice [anonymizována dvě slova] (variabilní symbol pro platbu [číslo]). Z uvedeného důkazu bylo zjištěno, že žalovaná se přepravovala bez platného jízdního dokladu a její totožnost při přepravní kontrole byla zjištěna prostřednictvím [číslo obč. průkazu]. Z Čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek žalobce, soud zjistil, že cestující, který se na výzvu pověřené osoby dopravce nemůže prokázat platným jízdním dokladem za svoji osobu, je povinen zaplatit jízdné s přirážkou k jízdnému. Přirážka se stanovuje ve výši [částka]. Na základě shora uvedeného soud zjistil, že žaloba je důvodná. Soud má za prokázáno, že žalovaná v souladu se Smluvním přepravními podmínkami žalobce (dále jen SPP) uzavřela přepravní smlouvu. Dle SPP přepravní smlouva vznikla tím, že žalovaná využila své právo k přepravě. Žalovaná však v rozporu s čl 8 odst. 4 SPP, na výzvu pověřené osoby nepředložila platný jízdní doklad, čímž jí vznikla povinnost zaplatit pokutu ve výši [částka], tak jak stanoví shora uvedené články Smluvních přepravních podmínek žalobce, které byly vydány v souladu se zákonem č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů a v souladu se zákonem č. 266/1994 Sb. o drahách ve znění pozdějších předpisů i dle platné vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů ČR č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Soud uvedený nárok žalobce považuje za důvodný, a proto jej žalobci přiznal. Úrok z prodlení byl stanoven v zákonné výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. když žalobce měl plný úspěch. Soud žalobci přiznal náhradu ve výši [částka], což představuje odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění novely [číslo] Sb. (snížená odměna za formulářové žaloby) á [částka], režijní paušál za tři úkony právní služby á [částka] DPH ve výši 21% (sazba ke dni uskutečnění shora uvedených úkonů) činí částku ve výši [částka]. Do náhrady nákladů řízení soud započetl i zaplacený soudní poplatek žalobcem a to ve výši [částka] Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí částku ve výši [částka]. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku.