21 C 200/2021 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se svou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně (dříve nazvaná„ [anonymizováno] [právnická osoba]“ a„ [právnická osoba]“) uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím satelitu. Smlouva byla ukončena dne [datum]. Žalované vznikla povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení, a to set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] (dále jen„ set top box“) a přístupovou kartu [číslo] (dále jen„ přístupová karta“). Převzetí obou zařízení stvrdila žalovaná svým podpisem. Vzhledem k tomu, že žalovaná pronajatá technická zařízení ve stanovené lhůtě žalobkyni nevrátila, vznikla jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši [částka] za nevrácený set-top box a smluvní pokutu ve výši [částka] za nevrácenou přístupovou kartu. Žalovaná ani přes předžalobní upomínku neuhradila žalobkyni ničeho. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.), bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] kombinovaná televize, jejímž předmětem bylo poskytování služeb ve smlouvě specifikovaných. Na základě této smlouvy žalobkyně pronajala žalované set-top box a přístupovou kartu. Žalovaná se ve smlouvě zavázala, že nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátí žalobkyni pronajatá zařízení. Smlouva byla ukončena dne [datum], žalovaná však ani přes výzvu pronajatá zařízení žalobkyni nevrátila, a proto žalobkyně žalované vyúčtovala smluvní pokutu ve výši [částka] za nevrácený set top box a smluvní pokutu ve výši [částka] za nevrácenou přístupovou kartu v souladu se smluvním ujednáním. Z výpisu z obchodního rejstříku soud ověřil aktivní legitimaci žalobkyně. 4. Po právní stránce soud vycházel z § 2048 a § 2316 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona [číslo] Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů. Žalobou uplatněný nárok je nárokem na zaplacení smluvní pokuty dle § 2048 o. z. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že řádně splnila veškeré své smluvní povinnosti tím, že žalované poskytla obě zařízení, jak bylo uvedeno výše. Žalovaná je převzala, avšak po ukončení smlouvy je žalobkyni nevrátila. Z uvedených důvodů soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. 6. Bylo zjištěno, žalobkyně podala u Okresního soudu v Litoměřicích více obdobných žalob (např. 21 C 254/2020, 7 C 210/2020, 20 C 327/2021, 20 C 350/2021 a další), návrhy v těchto věcech mají podobu, která se odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však je totožný či jen s drobnými odchylkami, je zde jednota v osobě žalobkyně a jejího advokáta, sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby, úkony právní služby jsou poskytnuty v zásadě jen při podání první formulářové žaloby. Navíc ve sporu jde o pohledávku ze smlouvy, kde jednou ze stran byl spotřebitel a jde o smlouvu, u které je spotřebitel fakticky vyloučen z možnosti sjednat si ji s jiným obsahem, soud proto hodnotí žalobu ve věci jako tzv.„ formulářovou“ žalobu. Proto soud při určování výše odměny za učiněné úkony právní pomoci dle ustanovení § 11 a. t. - příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k úhradě a podání žaloby vyšel z ustanovení § 14b odstavec 1 bod 1 a. t., když řízení ve věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje [částka] a v řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. 7. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.