21 C 327/2021 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky s příslušenstvím, kterou jí dluží na jízdném a přirážce jízdného za jízdu vozidlem MHD bez platného jízdního dokladu dne [datum] níže uvedeného. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaný dne [datum] v [údaj o čase] hodin cestoval prostředkem městské hromadné dopravy provozovaným žalobkyní (linkou [anonymizováno]) a na výzvu pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši [částka] a přirážku jízdného ve výši [částka]. Jízdné a přirážka byly splatné v den jízdy bez platného jízdního dokladu (ten byl sepsán v den předmětné jízdy). Po právní stránce soud věc posoudil dle právních předpisů účinných v době vzniku žalobou uplatněného nároku, a to s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ NOZ“). Žalovaný cestoval drážním/silničním vozidlem, aniž by se na výzvu pověřené osoby prokázal platným jízdním dokladem. Cestující je v takovém případě povinen zaplatit jízdné a dále přirážku k jízdnému, kterou stanoví dopravce v přepravních podmínkách a nesmí přesáhnout [částka] (srov. ustanovení § 18a odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, popř. ustanovení § 37 odst. 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách). Úrok z prodlení žalobkyně požadovala pro jednotlivé částky vždy ode dne, kdy žalovaný již byl v prodlení se zaplacením celého dluhu za předmětnou jízdu, a jeho výše je v souladu s ustanovením § 1970 NOZ a prováděcím nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a dvou paušálních náhrad nákladů nezastoupeného účastníka (výzva k plnění, sepis žaloby) á [částka] podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Ostatní náklady, tedy náklady právního zastoupení, soud za účelně vynaložené nepovažuje. V daném případě se totiž žalobkyně domáhá svého nároku jednoznačně formulářovou žalobou, ve věci právně triviální. Za této situace zcela jistě není nutné, aby žalobkyně byla zastoupena advokátem. Toto zastoupení totiž neslouží k tomu, aby advokát žalobkyni poskytl právní služby, jeho pomoc má charakter pouze pomoci administrativní. Náklady právního zastoupení tak nelze mít v tomto případě, kdy je vymáhána pohledávka za zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému (dva skutkově jednoduché nároky), za účelně vynaložené (k tomu srovnej, specificky pro tento typ pohledávek, tedy pro pohledávky z jízd bez platného jízdního dokladu, nález Ústavního soudu ČR sp. zn.: I. ÚS 988/12 ze dne [datum] a nález Ústavního soudu ČR sp. zn.: Pl. ÚS 25/12 ze dne [datum]). Žalobkyně ani netvrdila, že by v daném případě nastala nějaká mimořádná okolnost, která by právní zastoupení žalobkyně odůvodnila. Jelikož tedy náklady na zastoupení advokátem nebyly v této věci vynaloženy účelně, soud žalobkyni jejich náhradu nepřiznal. 5. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.