9 C 17/2020-127 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vyloučení ve výroku I. uvedených movitých věcí z exekuce vedené u [exekutorský úřad], soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], pod sp.zn. [spisová značka] proti povinnému [celé jméno svědka], narozenému [datum]. Oprávněným v uvedené exekuci je žalovaná [právnická osoba] [obec] a [právnická osoba]. Žalobce tvrdí, že ve výroku I. uvedené movité věci byly sepsány a zajištěny soudním exekutorem, ač je jejich vlastníkem. Uvedené věci povinnému toliko zapůjčil. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobce by měl své vlastnictví k uvedeným věcem prokázat. 3. Soud se předně musel vypořádat s otázkou, zda jsou vůbec splněny podmínky pro věcné projednání vylučovací žaloby 4. Dle ustanovení § 68 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád (e.ř.), může navrhovatel žalobu na vyloučení věci podle § 267 občanského soudního řádu podat u exekučního soudu do 30 dnů od doručení rozhodnutí exekutora, kterým nevyhověl, byť jen zčásti, jeho včas podanému návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu. O tom musí být navrhovatel exekutorem poučen. Dle ustanovení § 68 odst. 1 e.ř. pak platí, že ten, jemuž svědčí právo k věci, které nepřipouští exekuci (navrhovatel) může podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu. Návrh lze podat do 30 dnů ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o soupisu věci, a to u exekutora, který věc pojal do soupisu. Opožděný návrh exekutor odmítne. 5. Z provedených důkazů vyplývá, že exekutor provedl dne [datum] soupis movitých věcí povinného [celé jméno svědka] na adrese [adresa svědka], kdy mimo jiné sepsal a zajistil i předmětné movité věci. Dne [datum] soudní exekutor obdržel návrh žalobce na vyškrtnutí uvedených věcí ze soupisu, jenž usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], zamítl s tím, že z žalobcem předložených listin nevyplývá jeho vlastnické právo k předmětným movitým věcem. Žalobce následně dne [datum] podal ke zdejšímu soudu excindační žalobu. Lze tedy uzavřít, že formální podmínky pro věcné projednání excindační žaloby byly splněny. 6. Soud provedl dále obsáhlé dokazování k prokázání vlastnického žalobce včetně výslechu svědků, kdy z provedených důkazů má za prokázané vlastnické právo žalobce k předmětným movitých věcem. Žalobce k důkazu předložil nákupní doklady, o jejichž věrohodnosti nemá soud žádných pochyb, a i navržení svědci vlastnické právo žalobce potvrdili. Výčet provedených důkazů je obsáhlý a soud proto odkazuje na obsah spisu. 7. Vzhledem k tomu, že vlastníkem exekutorem sepsaných a zajištěných movitých věcí je žalobce a nikoli povinný [celé jméno svědka], soud žalobě ve smyslu ustanovení § 267 o.s.ř. zcela vyhověl a předmětné movité věci z exekuce vyloučil (výrok I.). 8. Žalobce sice měl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve věci plný úspěch a měl by tak mít právo na plnou náhradu nákladů řízení, nicméně soud shledal v intencích judikatury Ústavního soudu důvod pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. a ve věci úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II.). Dle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 292/07 jsou spory o tzv. excindačních žalobách vyvolány v důsledku postupu soudního exekutora, jenž byl soudem pověřen výkonem pravomocného rozhodnutí, a je proto v těchto sporech nespravedlivé, aby oprávněný (věřitel), který v předchozích řízení osvědčil, že důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, a který nyní žádá výkon příslušného rozhodnutí, byl povinován k zaplacení náhrady nákladů řízení vůči osobě, která proti němu ve sporu o tzv. excindační žalobě byla úspěšná. Žalovaná dle provedených důkazů nezadala exekutorovi žádný pokyn k provedení soupisu movitých věcí povinného, soupisu se neúčastnila a svá práva hájila toliko tak, že by měl žalobce své tvrzené vlastnické právo prokázat, což jí nelze klást k tíži.