10 C 257/2023-21 — Okresní soud v Litoměřicích

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Žalobkyně se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu ve smyslu rozsudečného výroku s tím, že žalobkyně je obchodní společností podnikající v oblasti poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Dne [datum] uzavřel se žalovaným smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na jejímž základě žalobkyně zajišťoval žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do dne [datum], kdy byla smlouva ukončena. V souladu s článkem 4.4 zvláštních podmínek pro službu [anonymizováno] televize [anonymizována dvě slova] žalobkyně měl žalovaný povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno]. Tato technické zařízení žalovaný od žalobkyně převzal, což stvrdil svým podpisem na smlouvě [číslo]. Dále dne [datum] uzavřel se žalovaným smlouvu o poskytování služeb Internet [číslo] na jejímž základě žalobkyně zajišťoval žalovanému služby spočívající v poskytování přístup k internetu, a to až do dne [datum], kdy byla smlouva ukončena. V souladu s článkem [číslo] zvláštních podmínek pro službu [anonymizována dvě slova] žalobkyně měl žalovaný povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení Modem [anonymizována dvě slova] [číslo]. Tato technické zařízení si žalovaný od žalobkyně pronajal, což stvrdil svým podpisem na smlouvě [číslo]. Po ukončení smluv však tato technické zařízení nevrátil, v důsledku čehož vznikl žalobci podle smluv nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 3* 5 000 Kč. Žalovaný byl dne [datum] právním zástupcem žalobkyně vyzván k vrácení technických zařízení a zaplacení smluvních pokut, avšak marně, a tedy jí nezbylo než podat předmětnou žalobu. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu, zda souhlasí s jednáním bez jeho přítomnosti, nevyjádřil. Soud jej poučil, že pokud ve stanovené lhůtě k tomuto dotazu soudu písemně nevyjádří, bude soud podle § 101 odstavec 4 o.s.ř. předpokládat, že proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nemá námitky. Soud proto rozhodl věc bez nařízení jednání. Soud pak vycházel z listin předložených žalobkyní, tedy smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum], zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize [anonymizována dvě slova] a smlouvy [číslo] ze dne [datum], o poskytování služby přístupu k internetu, a předžalobní upomínky advokáta ze dne [datum] s podacím archem pošty. Po posouzení důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když byla prokázána veškerá tvrzení žalobkyně, a tudíž soud na odůvodnění žaloby ve svém odůvodnění pro stručnost odkazuje. Po právní stránce soud vycházel z ustanovení § [číslo] a následujících, které upravují otázku uzavírání smluv a ustanovení § 2048 a následujících občanského zákona tedy zákona číslo 89/2012 Sb. pojednávajících o smluvní pokutě. Žalovaný nesplnil svou povinnost ze smlouvy vrátit po ukončení smlouvy pronajatá technická zařízení žalobkyni, což bylo sankcionováno ve smlouvě, respektive ve zvláštních podmínkách žalobkyně, smluvní pokutou ve výši 5 000 Kč za každé zařízení, tedy za 2 ks Set-top boxu/CA Modul 10 000 Kč a 1 ks Modem [anonymizováno] 5 000 Kč, celkem 15 000 Kč, a proto žalobě bylo vyhověno. Úrok z prodlení pak vychází z § 1970 téhož zákona. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.