13 C 425/2023-34 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“). Žalobkyně předmětnou částku požadovala z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, jelikož mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy, ale uzavření smlouvy žalobkyně není schopna doložit. Původní věřitel tak poskytl žalovanému dne [datum] částku 20 000 Kč, a to prostřednictvím platby na bankovní účet žalovaného [číslo]. Zaslané peněžní prostředky však žalovaný nevrátil. 2. Žaloba byla žalovanému doručena dne [datum], žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z dokumentů s názvem SMLOUVA O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU a s názvem Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem obchodní značkou CreditON (pod záštitou společnosti [právnická osoba]) a z FORMULÁŘE PRO STANDARDNÍ INFORMACE O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU soud zjistil, že původní věřitel vyvíjel snahu jednat s osobou vystupující pod identitou žalovanou za účelem uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale k vlastnímu uzavření zjevně nedošlo, neboť dokumenty nejsou nikým podepsány. Z Potvrzení o platbě ze dne [datum] vyplývá, že původní věřitel zaslal částku 20 000 Kč na bankovní účet [bankovní účet], variabilní symbol platby [číslo]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že tam specifikovaný soubor pohledávek byl postoupen z původního věřitele na společnost [právnická osoba] (žalovaný je uveden pod bodem [číslo]). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak soud ověřil, že [právnická osoba] [příjmení] [jméno] postoupila soubor pohledávek žalobkyni (žalovaný je uveden pod bodem [číslo]). Žalobkyně soudu rovněž doložila výši úplaty, kterou měla za postoupení těchto pohledávek uhradit. 4. Ze zprávy [obec] [anonymizováno] a.s. soud zjistil, že majitelem běžného účtu č. [bankovní účet] byla v březnu 2020 společnost [právnická osoba], [IČO], přičemž dispoziční právo k účtu v daném období měli [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Banka rovněž potvrdila, že částka 20 000 Kč byla na účet připsána dne [datum]. 5. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“) platí, že„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle ustanovení § 2991 odst. 2 NOZ„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 6. S ohledem na výše uvedené provedené dokazování má soud za to, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by to byl žalovaný, kdo se na její úkor bezdůvodně obohatil. 7. Žalobkyně neprokázala, že by s žalovaným byla uzavřena jakákoli smlouva, tudíž se soud nezabýval tím, zda byly splněny podmínky zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, při uzavírání smlouvy o úvěr, ve vztahu k níž pravděpodobně v dané věci probíhalo jednání s osobou vystupující pod identitou žalovaného. 8. Soud se tedy zabýval pouze tím, zda nebylo ze strany původního věřitele poskytnuto žalovanému plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů a to zejména zprávy [obec] [anonymizováno] ze dne [datum] nemá soud za prokázané, že by původní věřitel poskytl žalovanému jakékoli plnění. Soud totiž zjistil, že původní věřitel zaslal ze svého bankovního účtu částku 20 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], který však není bankovním účtem žalovaného a žalovaný k němu nemá ani dispoziční právo. S ohledem na tento závěr má soud za to, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by došlo u žalovaného k jakémukoli obohacení, neboť peněžní prostředky zaslané původním věřitelem byly připsány na bankovní účet, který není žalovaného. 9. S ohledem na tuto skutečnost musel soud žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný, který byl v řízení plně úspěšný a kterému by tak formálně právo na náhradu nákladů řízení svědčilo, totiž žádné náklady na vedení tohoto řízení nevynaložil.