13 C 445/2023-21 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 39 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 050 Kč od [datum] do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem [anonymizováno] [územní celek] a na základě zřizovací listiny je oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejích vraků z místních komunikací včetně jejich umístění na střeženém parkovišti. Dne [datum] provedla nucený odtah vozidla žalované [registrační značka] tak, jak je uvedeno v protokolu o odtahu [číslo] Cenu za nucené odtahy a parkovné na parkovišti provozované žalobkyní stanoví příslušné nařízení [územní celek], přičemž částka za nucený odtah činila 1 900 Kč, 250 Kč za parkovné za první až třetí den, 400 Kč za parkovné za čtvrtý až sto osmdesátý den a 50 Kč parkovného za každý následující po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Žalobkyně tak po žalované požaduje zaplacení částky parkovného za období od [datum] do [datum], tj. za dobu 94 dní (3 dny x 250 Kč + 91 dní x 400 Kč + odtah 1 900 Kč), celkem tedy 39 050 Kč. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v průběhu celého řízení nevznesla žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná neprokázala, že žalobkyni zaplatila žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti. 3. Žalovaná na základě výzvy soudu svým postojem dala najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Provedeným dokazováním soud z protokolu o odtahu vozidla [číslo] ze dne [datum] zjistil, že vozidlo žalované bylo ke dni [datum] odtaženo. Z výzvy k uhrazení dlužné částky ze dne [datum] a z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaná byla opakovaně vyzývána k dobrovolné úhradě dlužné částky. Z výpisu vztahujícímu se k vozidlu [registrační značka] soud zjistil, že toto vozidlo vlastní, resp. provozuje, žalovaná. 5. Podle § 2 odst. 1 nařízení hl. m. Prahy č. 2/2013 Sb., o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti s účinností od [datum] činí maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel první až třetí den částku 250 Kč/den, od čtvrtého dne do sto osmdesátého dne částku 400 Kč/den a od sto osmdesátého dne částku 50 Kč/den. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně je příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem hl. m. [obec], která je dle své zřizovací listiny oprávněná k provádění odstraňování vozidel z místních komunikací včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a dále k zajišťování správy a vymáhání neuhrazených pohledávek [územní celek] za odstraňování a parkovné motorových vozidel. 6. Po právní stránce soud věc posoudil dle právních předpisů účinných v době vzniku žalobou uplatněného nároku, a to s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“). Žalobkyně provedla v souladu se zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích nucený odtah vozidla žalovaného, a jeho umístění na parkoviště provozovaného žalobkyní, za což po něm požadovala parkovné stanovené nařízením [anonymizováno] [obec] [číslo] Sb. Svou povinnost tuto částku zaplatit žalovaná porušila, když se dostala do prodlení s jejím zaplacením. Žalobkyně vůči ní proto důvodně požadovala – vedle samotné jistiny - též zaplacení zákonného úroku z prodlení (viz § 1958 odst. 2 NOZ a § 1970 NOZ ve vztahu k § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). 7. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 762 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 562 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.