8 C 120/2023-28 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se žalobou domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 900 EUR s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně, jakožto poskytovatel přepravních služeb, realizovala na základě objednávky [číslo] pro žalovanou přepravu, za což jí vystavila daňový doklad – fakturu č. [spisová značka] na žalovanou částku, se splatností ke dni [datum]. Navzdory snaze žalobkyně o mimosoudní řešení věci a výzvě k úhradě dlužné částky, žalovaná nereagovala a neuhradila ničeho. 2. K námitce žalované ohledně dodacích listů se žalobkyně vyjádřila tak, že jako přepravní společnost nemusí disponovat dodacími listy, neboť není účastníkem smluvního vztahu mezi odesílatelem a příjemcem zásilky. Uvedla, že realizaci přepravy prokazuje prostřednictvím CMR, tj. nákladním listem dle úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě, a záznamem o výkonu vozidla, z nichž vyplývá, že přeprava byla realizována až k příjemci do areálu [anonymizováno]. [příjmení], [obec] (potvrzeno otisky razítek). Dle žalobkyně nebyla ze strany žalované vznesena jakákoli reklamace realizované přepravy. 3. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok žalobkyně neuznává, neboť ta měla pro žalovanou realizovat přepravu na trase [obec] – [obec] – [anonymizováno] – [obec], což však žalobkyně nedodržela a veškeré zboží vyložila v [anonymizováno], a žalovaná tak byla nucena na vlastní náklady zajistit přepravu do [obec], aby nedošlo k penalizaci ze strany koncového zákazníka. Žalovaná uvedla, že o tom žalobkyni informovala a vystavenou fakturu jí vrátila, jelikož náklady ne přepravu z [anonymizováno] do [obec] se rovnaly výši fakturované částky ze strany žalobkyně. Žalovaná podotkla, že žalobkyně nepředložila dodací listy, z nichž by bylo patrné, že zboží nedoručila v souladu s objednávkou. 4. Žalobkyně ani žalovaná se k jednání bez omluvy k nařízenému jednání nedostavili. 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. 6. Z výpisu z Obchodného registru Ministerstva spravodlivosti Slovenskej republiky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně je právnickou osobou – společností s ručeným omezením, jejímž předmětem činnosti je mj. i„ cestná nákladná doprava“. 7. Z objednávky dopravy [číslo] ze dne [datum] je zřejmé, že objednatelem přepravy je žalovaná a přepravcem žalobkyně. Jako místo nakládky jsou uvedeny [obec] a místo vykládky dle CMR 1. [příjmení] a 2. [obec]. Datum nakládky je uvedeno 10. – [datum] 9:00h, přepravovány měly být plechy 11,5m x 3m. Cena za přepravu je uvedena ve výši 900 EUR se splatností 60 dnů od obdržení faktury s doklady. Z CMR listu je patrné, že odesílatelem zboží je [anonymizována tři slova] [číslo] [anonymizováno] a příjemcem zboží [jméno] [příjmení] [jméno], SLO – [číslo] [obec]. Na CMR listech je ve spodní části, u bodu 24 - Goods received (zboží obdrženo) slabší, ale přesto čitelný otisk razítka [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], datum [datum] a podpis. Na zadní straně CMR listu v části„ Delivery note No [číslo]“ je opět otisk [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], datum [datum] a podpis. 8. Ze záznamu o výkonu vozidla přepravce, tedy žalobkyně, bylo zjištěno, že ve dnech 11.- [datum] bylo vozidlem [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] HJ (tahač) a přípojným vozidlem [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] YL (plato) s řidičem [příjmení] [příjmení] najeto 933 km za dobu 20:43 hod z [obec] do [obec] a dále z [obec] do [anonymizováno] a z [anonymizováno] do [obec]. 9. Z faktury č. [spisová značka] je zřejmé, že žalobkyně vyúčtovala žalované za provedenou přepravu dle objednávky [číslo] na trase [obec] – [obec] – Prešov – [obec] částku 900 EUR, splatnou k [datum]. V dopise ze dne [datum], zaslaného žalobkyní žalované poštou, žalobkyně reaguje na vrácení faktury ze strany žalované a sděluje, že k tomuto nevidí důvod, neboť fakturovaná částka odpovídá schválené objednávce. 10. Z dalších listin jako jsou upomínka [číslo] z [datum], upomínka [číslo] ze dne [datum], výzvy k úhradě ze dne [datum] a předžalobní upomínky ze dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky s tím, že nebude-li žalovaná částka uhrazena, podnikne žalobkyně právní kroky k jejímu vymožení včetně příslušenství. 11. Z listinných důkazů se podává, že žalovaná objednala u žalobkyně přepravu zboží na trase [obec] – [obec] – [anonymizováno] – [obec] za sjednanou cenu 900 EUR. Žalobkyně dohodnutou přepravu realizovala a vyúčtovala žalované sjednanou částku. Žalovaná cenu přepravy neuhradila. 12. Podle ustanovení § 2555 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o přepravě věci dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné. 13. Dle ustanovení § 2564 o. z. je přepravné splatné bez zbytečného odkladu po provedení přepravy do místa určení. 14. Dle čl. 1 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) [číslo] (dále jen„ Úmluva“) se tato Úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran. 15. Dle čl. 4 Úmluvy je dokladem o uzavření přepravní smlouvy nákladní list. Chybí-li nákladní list, má-li nedostatky nebo byl-li ztracen, není tím existence nebo platnost přepravní smlouvy dotčena a vztahují se na ni i nadále ustanovení této Úmluvy. 16. Dle čl. 9 Úmluvy je nákladní list, pokud není prokázán opak, věrohodným dokladem o uzavření a obsahu přepravní smlouvy, jakož i o převzetí zásilky dopravcem. 17. Z listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaná dne [datum] objednala u žalobkyně přepravu zboží z České republiky na Slovensko, přičemž tuto objednávku soud kvalifikoval jako smlouvu o přepravě dle výše uvedeného ustanovení občanského zákoníku. Žalobkyně ve dnech [anonymizováno] – [datum] realizovala dohodnutou přepravu, když přepravované zboží vyzvedla v místě určení a dopravila jej na místo smluvené v objednávce. Převzetí a přepravení zboží na místo určení prokázala žalobkyně nákladním listem dle Úmluvy. Za provedenou přepravu náleží žalobkyni přepravné, které bylo v objednávce dohodnuto ve výši 900 EUR bez DPH. Žalobkyně žalovanou, poté co žalovaná dohodnutou cenu za přepravu neuhradila v době splatnosti, vyzvala k úhradě. Jelikož žalovaná cenu ani z části neuhradila, vyhověl soud žalobě v plném rozsahu. 18. Žalovaná tvrzení o tom, že žalobkyně nedodržela podmínky smlouvy a veškeré zboží vyložila v [anonymizováno], a žalovaná tak byla nucena na vlastní náklady zajistit přepravu do [obec], neprokázala. Žalovaná se k nařízenému jednání se nedostavila, soud ji tudíž nemohl poučit podle § 118a o.s.ř. 19. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 331,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 055 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 096 Kč (900 EUR přepočteno dle kurzu ČNB k [datum] analogicky dle § 6 odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb.) sestávající z částky 1 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 840 Kč ve výši 1 436,40 Kč. 21. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.