13 C 609/2023-38 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne , datum, smlouvu o kontokorentním úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva o úvěru“), v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorent až do výše , částka, . Žalobkyně svůj závazek splnila, avšak žalovaný se dostal do prodlení své splácením, tudíž žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou ze dne , datum, k neprodlenému vyrovnání celkové dlužné částky ve výši , částka, , avšak žalovaná následně neuhradil ničeho.2. Žaloba byla žalovanému doručena dne , datum, , žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.3. Žalovaný na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:5. Žalovaný s žalobkyní uzavřel rámcovou smlouvo o finančních službách ze dne , datum, a smlouvu o účtu, na jejichž základě mu byl zřízen účet č. , č. účtu, , přičemž k této smlouvě žalovaný s bankou uzavřel dodatky ze dne , datum, , , datum, , , datum, a změnu ze dne , datum, .6. Žalovaný dne , datum, podal Žádost o poskytnutí úvěrového produktu ze dne , datum, , v níž uvedl, že je ženatý, vlastní byt/dům se zástavou, počet členů jeho domácnosti jsou 3 lidé, žalovaný je zaměstnán u , Anonymizováno, -, právnická osoba, ., přičemž pracovní poměr je na dobu neurčitou a dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši , částka, . Na základě této žádostí žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o kontokorentním úvěru ze dne , datum, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr (kontokorent, tj. možnost přečerpání zůstatku na bankovním účtu č. , č. účtu, ) do výše , částka, s úrokem 18,9 % ročně a RPSN ve výši 21,29 %. Součástí této smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a ceník obsahující ceny související s úvěrem. Podle č.l. 3.2 této smlouvy v případě, že žalovaný poruší podmínky této smlouvy, je žalobkyně oprávněna čerpání úvěru zastavit, snížit limit úvěru či prohlásit veškeré dluhy z této smlouvy nebo jejich část za okamžitě splatné. Úvěr byl ze strany banky prohlášen za splatný k , datum, dopisem ze dne , datum, s odůvodněním, že žalovaný přes opakované výzvy nevyrovnal nepovolené přečerpání.7. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu předložila výpisy z bankovního účtu žalovaného, z nichž vyplývá, že žalovaný dosahoval jím tvrzené příjmy uvedené v jeho žádosti. Žalobkyně dále stran výdajů žalovaného dospěla k závěru, že ty činí měsíčně částku , částka, , k čemuž dospěla na základě svého interního ekonomického modelu. Dále provedla lustraci žalovaného v evidenci dlužníků a insolvenčním rejstříku a v registru CBCB. V žádosti žalovaný měl spotřební úvěr s měsíční splátkou , částka, , hypoteční úvěr s měsíční splátkou , částka, a osobní úběr s měsíční splátkou , částka, . Žalobkyně dále zohlednila měsíční výši splátky za předmětný úvěr ve výši , částka, . Celkem tedy nové měsíční úvěrové zatížení žalovaného mělo dosáhnout výše , částka, . Žalobkyně k této částce přihlédla k tomu, že žalovaný by měl uhradit rovněž své měsíční životní, k čemuž mu z tehdejšího měsíčního příjmu zbývala dostatečná suma ve výši , částka, . K tomu žalobkyně doložila žádost o poskytnutí úvěrového produktu ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , adresa, .8. Ohledně samotného čerpání úvěru soud z předložených výpisů z úvěrového účtu zjistil, že žalovaný úvěr splácel až do roku 2022, přičemž v srpnu 2022 činil dluh žalovaného částku , částka, .9. Podle § 1841 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst.2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.14. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě žalovaný mohl čerpat úvěr až do výše , částka, . V případě porušení smluvních povinností přitom banka byla oprávněna k tomu, aby úvěr zesplatnila. Soud má z předložených důkazů rovněž za prokázané, že banka při poskytnutí tohoto úvěru řádně zvažovala úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná skutečnost, že žalovaný nakonec úvěr řádně a včas neuhradil, podle soudu neznamená, že banka svým povinnostem plynoucím ze zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. V tomto směru má soud za důležité, že banka vycházela v době uzavírání tohoto úvěru jak z údajů předložených samotným žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne , datum, , ale i z informací dostupných v příslušných databází. Pokud banka tehdejší majetkovou situaci žalovaného (tedy k datu uzavření smlouvy o úvěru) vyhodnotila tak, že je dostatečná k tomu, aby byl žalovaný schopen dostát svým smluvním závazkům v podobě úhrady měsíční splátky ve výši okolo , částka, za situace, kdy tento dokládal řádově vyšší příjmy, nemůže jí soud ničeho zpětně vytknout, neboť nelze její úvahy vycházející z ekonomických modelů a jejích znalostí považovat za nedostatečné, a to i s ohledem na výši úvěrované částky a příslušného úroku ve výši 18,9 %, zvláště když bylo soudu doloženo, že žalovaný byl své závazky z této úvěrové smlouvy schopen splácet až do roku 2022, z čehož je zřejmé, že po relativně dlouhou dobu se úvahy banky při posouzení úvěruschopnosti žalovaného ukázaly ve vztahu k tomuto úvěru jako správné.15. Soud tedy uzavírání, že banka s žalovaným dne , datum, uzavřela řádnou platnou smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě banka žalovanému poskytla úvěr, který však žalovaný nakonec neuhradil.16. Stran výše částky, kterou má žalovaný za povinnost uhradit na základě této smlouvy o kontokorentu, soud odkazuje na výše uvedená skutková zjištění vyplývající z výpisu úvěrového účtu, podle kterého na jistině zůstává uhradit částka , částka, . Protože soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako platnou, přiznal žalobkyni právo na zaplacení příslušného úroku z propůjčených peněž, jak byl smluvními stranami ujednán v této smlouvě.17. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud