23 C 131/2024-18 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru na částku , částka, , který měl být splacen dne , datum, (dále jen „smlouva“ nebo „smlouva o úvěru“). Žalovaný se měl zavázat k úhradě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , smluvní pokutě ve výši , částka, pro případ prodlení s úhradou jednotlivé splátky, tj. celkem , částka, , neboť byl v prodlení s úhradou pěti splátek. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně www.nazivnost.cz, na které se žalovaný měl zaregistrovat. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný však neuhradil ničeho. Žalobkyně k charakteru úvěru uvedla, že se jednalo o smlouvu o podnikatelském úvěru. Pokud by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy nepřiznal, požadovala po žalovaném vrácení bezdůvodného obohacení.2. K jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, zástupce žalobkyně svou neúčast a neúčast žalobkyně omluvil a požádal soud, aby rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně i jejího zástupce. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.3. Z dokumentu označeného „SMLOUVA O PODNIKATELSKÉM ÚVĚRU č. , hodnota, -, Anonymizováno, “ s datem , datum, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout jako úvěr částku , částka, s tím, že žalovaný měl na poplatku za poskytnutí úvěru zaplatit 1 % denně, pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky měla být sjednána smluvní pokuta ve výši , částka, . Uvedený dokument žalovaný nepodepsal, na místo jeho podpisu je uvedeno „Kód SMS verifikace: , Anonymizováno, “.4. Z dokumentu označeného „Payments info“ soud zjistil, že žalobkyně přijala částku , částka, od žalovaného.5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, prostřednictvím platební brány ThePay soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla zaslána částka , částka, na účet č. , č. účtu, .6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů. Z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že dne , datum, žalobkyně zaslala žalovanému písemnost.7. Ze sdělení banky , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, byl žalovaný, na uvedený účet byla připsána částka , částka, poukázaná prostřednictvím platební brány ThePay.8. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud ověřil jeho totožnost.9. Soud zamítl návrh na provedení důkazu účetnictvím žalovaného za rok 2022 pro nadbytečnost, neboť z předložených důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, .10. Lustrací živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovanému vzniklo živnostenské oprávnění dne , datum, .11. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.15. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že skutečnost prokazovanou pouze nepřímými důkazy lze mít za prokázanou, jestliže na základě výsledků hodnocení těchto důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 21 Cdo 2682/2013.16. V dané věci soud dospěl k závěru, že nedošlo k prokázanému uzavření smlouvy. Smlouva není opatřena podpisem žalovaného a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající korespondence mezi účastníky smlouvy, zachycující její obsah. Nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu. Žalobkyně nedoložila, že by se žalovaný mohl seznámit s návrhem a kvalifikovaným způsobem nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsal, že by učinil právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy.17. V daném případě tedy nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalovaného, projevující se v uzavření smlouvy tvrzené žalobkyní. Uvedené lze považovat za splněné např. při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví, zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, kdy finanční instituce již dříve klienta identifikovala, přičemž pro další komunikaci s ním mu přidělila personalizované údaje, jejichž prostřednictvím se spotřebitel přihlašuje do internetového bankovnictví, pokud následně v kontraktační fázi učiní další úkon, ze kterého je zřejmá jeho vůle být smluvně vázán.18. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným platně uzavřena, a tedy nebylo možné žalobě zcela vyhovět. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně zamítl.19. Dále, nad rámec shora uvedeného, dle závěrů Nejvyššího soudu České republiky v rozsudku ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019: „Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zda-li na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany)… Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení…“20. Smlouva, pokud by byla platně uzavřena, byla by absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. Sjednanou výši úhrady za poskytnutí úvěru ve výši , částka, (což odpovídá 70 % z poskytnutého úvěru) v kombinaci se smluvní pokutou ve výši , částka, za každý případ prodlení s úhradou splátky úvěru považuje soud za nemravnou.21. Soud si je vědom, že hranice jednání, které lze považovat za neakceptovatelné z důvodu rozporu s dobrými mravy je v případě vztahu dvou podnikatelů méně přísná, než v případě, kdyby se jednalo o vztah podnikatele a spotřebitele, nicméně v případě žalobkyně má soud za to, že má