8 C 249/2023-34 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že žalovaná byla v předmětném období vlastníkem osobního automobilu registrační značky , SPZ, , přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo mít v období od , datum, do , datum, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení) dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPOPV“). , právnická osoba, vyzvala třemi upomínkami žalovanou k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období, sestávajícího ze základu příspěvku , částka, a nákladů na uplatnění ve výši 3x300 Kč.2. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, žalovaná se k věci samé nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila.3. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Žalovaná v rozhodné době, tj. od , datum, do , datum, , byla provozovatelem nebo vlastníkem motorového vozidla - osobního automobilu registrační značky , SPZ, , přičemž ve vztahu k tomuto vozidlu v rozhodné době nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem (povinné ručení). Žalobkyně proto žalovanou vyzvala k zaplacení zákonného příspěvku za uvedenou dobu, během níž bylo vozidlo provozováno bez povinného ručení, vypočteného z denní sazby pro osobní automobily s objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3 ve výši , částka, , tedy částku , částka, (86 dnů x , částka, ), resp. o částku , částka, (včetně nákladů na vymáhání). Následně žalobkyně, před podáním žaloby, žalované o zaplacení těchto částek, včetně nákladů na jejich uplatnění, ještě písemně upomenula předžalobní výzvou. Žalovaná však žalobkyni doposud z tohoto právního důvodu nezaplatila ničeho. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná v rozhodné době byla provozovatelem předmětného osobního automobilu; tato tvrzení žalobkyně jsou v souladu s provedenými důkazy a žalovaná, ač měla možnost, je nijak nezpochybnila.4. Po právní stránce pak soud vycházel z § 1 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.5. Vzhledem ke shora popsanému tak soud přiznal žalobkyně nárok na zaplacení příspěvku včetně příslušenství, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .7. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. , adresa, ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.