8 C 71/2024 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, společnost BNP PARIBAS , právnická osoba, uzavřela dne , datum, se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, . Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované platební kartu s úvěrovým rámcem ve výši , částka, . Žalovaná vyčerpala částku celkem , částka, . Jelikož žalovaná porušila ujednání ve smlouvě a nehradila splátky řádně a včas právní předchůdce prohlásil úvěr za splatný ke dni , datum, . Žalobkyně kromě jistiny , částka, a úroku požaduje uhradit zákonný úrok z prodlení, kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , úrok ve výši 15% z částky , částka, od , datum, , náklady s uplatněním pohledávky, smluvní pokutu ve výši , částka, , náklady na vymáhání. Právní předchůdce žalobkyně postoupil smlouvou o postoupení pohledávek svůj dluh za žalovanou žalobkyni a tuto skutečnost oznámil žalované.2. Žalobkyně se z jednání omluvila. 3. Žalovaná se k jednání nedostavila, ve věci se nevyjádřila.4. Z listiny nazvané „smlouva o úvěru“ č. ze dne , datum, č. , hodnota, soud zjistil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností BNP PARIBAS , právnická osoba, byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem byla závazek věřitele přenechat žalovanému peněžní prostředky a závazek žalované tyto peníze vrátit ve splátkách spolu se sjednaným smluvním úrokem a poplatky, ve smlouvě byl sjednán úvěrový rámec , částka, , byl sjednán úrok ve výši 22,68% ročně. Žalovaná čerpala úvěr prostřednictvím platební karty. Z platební historie bylo možno zjistit kolik předchůdce žalobkyně žalované poskytl a jakým způsobem byl dluh hrazen. Z listiny označené jako odstoupení od smlouvy ze dne , datum, bylo soudem zjištěno, že předchůdce žalobkyně vzhledem k porušení povinností žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy.5. Soud měl dále k dispozici, upomínky, výzvy k úhradě, dále listinu označenou jako žádost o úvěr. Z této listiny je patrno, že žalovaná před uzavřením smlouvy vyplnila údaje o svých příjmech.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávek, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobkyni a tuto skutečnost oznámil žalované.7. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).8. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Soud po provedení důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že předchůdce žalobkyně, poskytovatel úvěru řádně provedl kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče. Žalobkyně soudu nedoložila žádné důkazy o výši příjmů a výdajů žalované. Za této situace má soud za to, že žalobkyně nedostála zákonné povinnosti.16. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud. Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. , hodnota, a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , v řízení OPR-, právnická osoba, . proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele směřují k aplikaci § 580 odst. 1, resp. § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tj. absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.17. Předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; Soud proto přiznal žalobkyni pouze částku , částka, , představující poskytnutou jistinu. Žalovaná je povinna uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení ode dne sesplatnění a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení.18. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, - 36 % (poměr úspěchu a neúspěchu ve věci) z celkových nákladů řízení, jenž