13 C 213/2025-27 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi , právnická osoba, (dále jen „původní věřitel“) a , právnická osoba, .; a smlouvou o postoupení pohledávek mezi touto společností a žalobkyní ze dne , datum, . Žalobkyně předmětnou částku požadovala z titulu bezdůvodného obohacení žalované, jelikož mezi původním věřitelem a žalovanou probíhala jednání o uzavření smlouvy, ale uzavření smlouvy žalobkyně není schopna doložit. Původní věřitel však poskytl žalované dne , datum, částku , částka, , a to prostřednictvím platby na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Zaslané peněžní prostředky však žalovaná nevrátila.2. Žaloba byla žalované doručena dne , datum, , žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a v průběhu celého řízení nevznesla žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná neprokázala, že žalobkyni zaplatila žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z Potvrzení o platbě ze dne , datum, vyplývá, že původní věřitel (, právnická osoba, ) zaslal částku , částka, na bankovní účet , č. účtu, , variabilní symbol platby , číslo, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že tam specifikovaný soubor pohledávek byl postoupen z původního věřitele na společnost , právnická osoba, . (žalovaná je uvedena pod bodem , číslo, ). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, pak soud ověřil, že společnost , právnická osoba, . postoupila soubor pohledávek žalobkyni (žalovaná je uvedena pod bodem , číslo, ). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno v přípisu původního věřitele ze dne , datum, (postupovaná pohledávka byla specifikována číslem , hodnota, ), jež obsahoval i předžalobní výzvu s lhůtou k plnění v délce 3 dnů; podání bylo dáno k poštovní přepravě dne , datum, .4. Ze zprávy , právnická osoba, . soud zjistil, že majitelem i disponentem běžného účtu č. , č. účtu, byla v měsíci , Anonymizováno, žalovaná, přičemž na tento bankovní účet byla v , Anonymizováno, připsána platba , částka, , VS: , var. symbol, , od odesílatele , právnická osoba, .5. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“) platí, že „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle ustanovení § 2991 odst. 2 NOZ „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“6. Žalobkyně neprokázala, že by s žalovanou byla uzavřena jakákoli smlouva, tudíž se soud nezabýval tím, zda byly splněny podmínky zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, při uzavírání smlouvy o úvěr, ve vztahu, k níž pravděpodobně v dané věci probíhalo jednání s osobou vystupující pod identitou žalované.7. Soud se tedy zabýval pouze tím, zda nebylo ze strany původního věřitele poskytnuto žalované plnění bez právního důvodu.8. S ohledem na obsah předložených dokumentů přitom má soud za to, že žalované byla od původního věřitele poskytnuta dne , datum, převodem na její bankovní účet částka , částka, , kterou žalovaná do dnešního dne nevrátila. Soud tak má za to, že se žalovaná na úkor původního věřitele dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. bezdůvodně obohatila v rozsahu , částka, , proto uložil žalované, aby tuto částku zaplatila.9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak podle § 1970 o.z. náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení.10. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než prostřednictvím přípisu o postoupení pohledávky obsahující předžalobní výzvu ze dne , datum, , danou k poštovní přepravě téhož dne. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. , datum, , s tím že žalovaná měla dle tohoto oznámení plnit nejpozději do 3 dnů, , datum, tak měla žalovaná plnit, a od , datum, je žalovaná v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku) v rozsahu stanoveném v petitu žaloby.11. Závěr soudu o tom, že vydání bezdůvodného obohacení bylo přiznáno žalobkyni, je opřen o skutečnost, že žalobkyně soudu předložila příslušné smlouvy o postoupení pohledávek, na jejichž základě jí byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci včetně paušální náhrady výdajů ve výši , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .13. Výše náhrady nákladů řízení je odůvodněna skutečností, že žalobkyně, jak bylo zjištěno, podala u Okresního soudu v Litoměřicích více obdobných žalob, přičemž návrhy v těchto věcech mají podobu, která se odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je však totožný či jen s drobnými odchylkami. Soud proto při určení výše odměny za učiněné úkony právní pomoci postupoval tak jak je uvedeno výše, když řízení ve věcech bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšují , částka, .14. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta ke splnění rozsudkem uložených povinností je stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné soud neshledal důvod.