27 C 154/2024-39 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Návrhem ze dne 3. 11. 2024 žalobkyně žádala, aby žalovaný přispíval na její výživu coby na jeho manželku minimální částkou 3 000 Kč. V návrhu uvedla, že ve společné domácnosti nebydlí od 1. 9. 2023, z manželství se jim narodil dne 20. 8. 2019 syn , Jméno žalovaného, , na něhož žalovaný má platit výživné částkou 3 000 Kč, což neplní.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Při jednání konaném dne 30. 6. 2025 se soud pokusil o smír mezi účastníky, avšak bezúspěšně.3. Soud provedl dokazovaní listinami založenými ve spisu. Po provedeném dokazování zjistil následující skutkové okolnosti:4. Z oddacího listu soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 13. 7. 2019 manželství.5. Z rodného listu nezletilého , Jméno žalovaného, soud zjistil, že tento se narodil dne 20. 8. 2019 žalobkyni a žalovanému.6. Ze zprávy OSSZ , adresa, vyplývá, že žalovaný se nenachází v evidenci osob samostatně výdělečně činných ani v centrální evidenci zaměstnavatelů. Zaměstnání v , právnická osoba, od 1. 6. 2024. Žalovaný pobíral od 7. 7. do 14. 8. 2023 a od 23. 10. 2024 dosud nemocenské dávky. Nejsou mu vypláceny žádné dávky důchodového pojištění.7. Ze zprávy Úřadu práce ČR soud zjistil, že žalovaný byl v evidenci uchazečů o zaměstnání od 29. 11. 2023 do 5. 3. 2024. Posledním zaměstnavatelem byl , právnická osoba, výdělkem 18 529 Kč. Byl sankčně vyřazen, neboť se nedostavil na úřad práce ve stanoveném termínu. Nemá žádné zdravotní omezení.8. Ze mzdového listu žalovaného z roku 2024 u zaměstnavatele , právnická osoba, vyplývá čistá mzda žalovaného v červnu ve výši 18 961 Kč, v červenci 9 879 Kč, v srpnu 19 470 Kč, v září 19 605 Kč, v říjnu 18 222 Kč a v listopadu 1 579 Kč, a dále obdržel náhradu za pracovní neschopnost v červnu ve výši 1 059 Kč, v říjnu 3 685 Kč a v listopadu 1 579 Kč. Z potvrzení téhož zaměstnavatele vyplývá průměrný čistý měsíční příjem za období červen až listopad 2024 ve výši 14 619 Kč.9. Z přehledu řízení vedených u zdejšího soudu, v nichž vystupovala žalobkyně je zřejmé, že v roce 2024 vystupovala ve dvou věcech jako povinná, v roce 2023 v jedné věci jako žalovaná a v jedné věci jako povinná.10. Z přehledu řízení vedených u zdejšího soudu, v nichž vystupoval žalovaný je zřejmé, že v roce 2024 vystupoval v šesti věcech jako povinný, v roce 2023 ve dvou věcech jako žalovaný a v jedné věci jako povinný, a rovněž v dalších letech vystupoval na straně povinné či žalované.11. K odročenému jednání dne , datum, se žalobkyně ani žalovaný bez omluvy nedostavili.12. Podle § 697 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mez manžely předchází vyživovací povinnosti dítěti i rodičů. Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.13. V daném případě žalobkyně ani žalovaný i přes poučení soudu nedoplnili skutková tvrzení a nenavrhli soudu důkazy k prokázání svých tvrzení ohledně své životní úrovně, výše svých příjmů a výdajů apod. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení, nemohl soud její žalobě vyhovět, neboť nebylo prokázáno (ani tvrzeno), že žalobkyně a žalovaný jako manželé nemají stejnou hmotnou a kulturní úroveň (respektive, že životní standard žalovaného je zřetelně odlišný od toho žalobkyně), která by odůvodňovala stanovení výživného žalovanému coby manželu žalobkyně. Z uvedených důvodů byl soud nucen žalobu zamítnout.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, respektive tyto žádným způsobem neuplatnil.