11 C 197/2020-50 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 15. 1. 2020 se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku sestávající z částky 1 413,96 Kč jako dlužné jistiny a dále z částky 100 Kč jako smluvní pokuty. Své nároky žalobkyně odůvodnila tím, že žalobkyně dodávala žalované na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, uzavřené žalobkyní a žalovanou dne 5. 5. 2017, elektřinu pro potřeby domácnosti do odběrného místa na adrese [adresa], a žalovaná se zavázala žalobkyni za odebranou elektřinu zaplatit vyúčtovanou cenu. Žalobkyně účtovala žalované dne 20. 6. 2019 odebranou elektřinu v období od 14. 2. 2019 do 18. 6. 2019 o objemu 0, 74600 MWh fakturou [variabilní symbol] částkou 3 633,96 Kč, na níž započetla zálohy zaplacené žalovanou ve výši 2 520 Kč. Fakturou účtovaný nedoplatek ve výši 1 113,96 Kč se stal splatným dnem 10. 7. 2019. Současně žalobkyně účtovala žalované smluvní pokuty za prodlení s úhradou záloh za měsíce březen až květen 2019 ve výši 3 x 100 Kč. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou uvedené faktury účtovala jí žalobkyně vyúčtováním smluvních pokut, poplatku a příslušenství pohledávky ze dne 24. 7. 2019 [variabilní symbol] smluvní pokutu ve výši 100 Kč. Celkovou dlužnou částku 1 513,96 Kč žalovaná neuhradila ani přes výzvu žalobkyně ze dne 15. 8. 2019. Žalobkyně požadovala i úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny za období od 11. 7. 2019 do zaplacení. 2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občankou Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 4, resp. čl. 7 odst. 1 písm. a), nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaná má bydliště na území České republiky a závazek, o nějž se jedná, měl být splněn na území České republiky. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 5. 5. 2017 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně dodávat elektřinu do odběrného místa na adrese: [adresa], a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet službu distribuční soustavy a závazek žalované zaplatit žalobkyni za dodanou elektřinu a související služby cenu, která byla stanovena v ceníku k příslušné produktové řadě. Uvedená smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 24 měsíců s možností prodloužení a její nedílnou součástí byly zejména obchodní podmínky sdružených služeb dodávky elektřiny [číslo] ceník. Mezi účastníky bylo sjednáno, že zákazník je povinen zaplatit innogy smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou dle této smlouvy přesahující 10 dní. Podle čl. 5 obchodních podmínek sdružených služeb dodávky elektřiny [číslo] mimo jiné lhůta splatnosti faktury činí 15 dní, nestanoví-li innogy na faktuře lhůtu odlišnou, která však nebude kratší než 10 dní od jejího vystavení, a tato lhůta se uplatní taktéž pro splatnost smluvních pokut. Podle čl. 5 týchž podmínek jednak jiné platby vyplývající ze smlouvy (např. náhrady škod, úroky z prodlení, další náklady a náhrady) jsou splatné na základě jejich vyúčtování ve lhůtě splatnosti 7 dní, nestanoví-li innogy v konkrétním případě lhůtu delší, a jednak tyto platby mohou být vyúčtovány samostatnou fakturou, v upomínce či výzvě k úhradě, popř. spolu s fakturou při vyúčtování dodávky elektřiny, případně jinak (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 5. 5. 2017, informace pro zákazníka, obchodní podmínky sdružených služeb dodávky elektřiny [číslo]). V období od 1. 2. 2019 do 31. 1. [číslo] byla žalovaná povinna platit žalobkyni na zálohách za dodávky elektřiny měsíční částku 900 Kč splatnou každého 15. dne každého kalendářního měsíce (plán záloh a plateb na budoucí období). Žalobkyně vystavila dne 20. 6. 2019 žalované k ukončení smlouvy fakturu [variabilní symbol] za dodávky elektřiny za období od 14. 2. 2019 do 18. 6. 2019 znějící na částku ve výši 1 413,96 Kč s datem splatnosti dne 10. 7. 2019. Součástí vyúčtované částky byla smluvní pokuta ve výši 300 Kč za prodlení s úhradou sjednaných záloh za měsíce březen až květen 2019 (vyúčtování dodávky elektřiny [variabilní symbol], upomínky ze dne 4. 4. 2019, oznámení o zahájení realizace přerušení dodávky ze dne 6. 5. 2019 a ze dne 31. 5. 2019). Žalovaná vyúčtovanou částku řádně a včas nezaplatila, pročež jí žalobkyně účtovala dne 24. 7. 2019 smluvní pokutu ve výši 100 Kč (vyúčtování smluvních pokut, poplatků a příslušenství pohledávky ze dne 24. 7. 2019 [variabilní symbol]). K zaplacení dlužné částky sestávající z dlužné jistiny ve výši 1 413,96 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 100 Kč byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 15. 8. 2019 odeslanou následujícího dne, avšak žalovaná na upomínku nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 6. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovensko jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, které jsou součástí smluv o sdružených službách dodávky elektřiny. 7. Mezi žalobkyní a žalovanou vznikl právní vztah založený smlouvou o dodávce elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen„ o. z.“. Žalovaná svůj závazek řádně a včas uhradit cenu za dodávku elektřiny nesplnila, ačkoliv se k tomu ve shora uvedené smlouvě zavázala. Smluvní pokuta byla sjednána v souladu s § 2048 o. z. a její výši soud nepovažoval za nepřiměřenou. 8. Žalobkyně prokázala tvrzení obsažená v žalobě, a soud proto jejímu návrhu beze zbytku vyhověl, příslušenství v podobě úroku z prodlení bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z., a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedeného vyúčtování, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 126 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny: -) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 2 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, -) 2 paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 126 Kč. Soud v daném případě aplikoval ustanovení § 14b AT, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu. 10. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř., neboť ke dni vyhlášení rozsudku soudu nebylo známo ukončení zastoupení žalobkyně advokátem a soud je tak dle ust. § 156 odst. 3 vyhlášeným rozsudkem vázán. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.