13 C 357/2020-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] při jízdě na linkách hromadné dopravy provozované žalobkyní se žalovaný nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, žalovaný ovšem požadované nezaplatil. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Soud ze„ Zápisu o provedené přepravní kontrole“ zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředky veřejné dopravy provozovanými žalobkyní, a to dne [datum] na linkách hromadných dopravních prostředků (linka B metra). Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného a přirážky k jízdnému jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. 4. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, je cestující povinen prokázat se na výzvu osoby pověřené dopravcem platným jízdním dokladem. Podle § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, platí shodná úprava i v silniční dopravě. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, § 5 a § 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o dráhách (obdobně podle 18a odst. 1 písm. c) zákona o silniční dopravě) může dopravcem pověřená osoba uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Výše přirážky podle § 37 odst. 6 uvedeného zákona stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Účtovaná částka ve výši 24 Kč jízdné a 1 500 Kč přirážka je tak v souladu s právními předpisy a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 5. V daném případě se prokázalo, že žalovaný cestoval hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní, tedy využíval plnění přepravní smlouvy uzavřené podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), avšak povinnost prokázat se kontrolorovi platným jízdním dokladem nesplnil. Povinnost k zaplacení jízdného (24 Kč) a přirážky (1 500 Kč) za jízdu bez platného jízdního dokladu mu tedy byla uložena po právu. Soud proto žalobě zcela vyhověl tak, jak uvedeno ve výroku I. Kromě nároku na jistinu pohledávky vzniklo žalobkyni též právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení (ke dni následujícímu po kontrole). 6. Ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal soud právo na náhradu nákladů řízení za použití § 150 o.s.ř. ve výši zaplaceného soudního poplatku 400 Kč. Odměna právního zastoupení nebyla žalobkyni přiznána, neb tuto nemá soud v daném případě v návaznosti na ostatní projednávané věci téže žalobkyně za náklad účelně vynaložený. Resp. žalobkyně jen s minimálním časovým odstupem opakovaně podává žaloby proti témuž žalovanému, a to pro splatné pohledávky, které lze uplatnit jednou jedinou žalobou. Tímto postupem žalobkyně opakovaně nedůvodně navyšuje náklady řízení. Ve věci týchž účastníků vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 13 C 331/2020 (další řízení je vedené pod sp. zn. 13 C 348/2020) byly žalobkyni přiznány náklady řízení v plné výši včetně odměny právního zastoupení, pročež již v této žalobě mohly být zahrnuty veškeré pohledávky uplatněné touto pozdější žalobou. Vedle uvedeného si je soud vědom možného spojení žalob ke společnému projednání a rozhodnutí v rámci soudního řízení, nicméně ne vždy je takový postup ku prospěchu věci, když každé takové procesní rozhodnutí činěné bezprostředně před vyhlášením meritorního rozhodnutí v jedné ze spojovaných věcí působí v daný okamžik zbytečné průtahy ve věci. Současně se soud domnívá, že je též na samotné žalobkyni ctít zásadu hospodárnosti řízení. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 7. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.